Charakter města i identitu jeho obyvatel spoluutváří to, jakým způsobem se vztahují k minulosti. Jednou z hmatatelných forem vyjádření tohoto vztahu je připomínání událostí a osobností ve veřejném prostoru. Na náměstí, do parků, na veřejné budovy apod. jsou již více než jedno století umísťovány sochy, pomníky, reliéfy či pamětní desky. Tato tzv. místa paměti dotvářejí veřejný prostor ve městech stejně jako další veřejné plastiky – sochy světců či umělecká díla, jejichž smyslem je podtrhnout účel, kterému slouží daná budova nebo prostor, nebo ho „oživit“ a „ozdobit“. Pozornost si zaslouží také díky tomu, že jde ve většině případů o osobitá umělecká díla, která svědčí svým výtvarným provedením o době svého vzniku. Promlouvají ke kolemjdoucím někdy konkrétním, jindy symbolickým či alegorickým „jazykem“. Na rozdíl od budov jejich „životopisy“ ovšem nezřídka zahrnují přemísťování, odstraňování či ničení, čímž se na jedné straně ztrácí originální kontext místa, na druhé straně původní lokace i objekt samotný získávají nové významy a čin samotný je – stejně jako iniciativa vedoucí na počátku ke vzniku a instalaci objektu – svědectvím o konkrétní době a konkrétních lidech.
V Jičíně se nachází několik desítek soch, pomníků, reliéfů a pamětních desek. Naposledy jejich přehled nabídl průvodce po městě od Jindřicha Francka (Jičín. Brána do Českého ráje, Praha 2021). Tato trasa Jičínského architektonického manuálu zve k seznámení s těmi vybranými veřejnými plastikami v Jičíně, jejichž vznik se datuje do období od roku 1850 do současnosti. Zahrnuje i objekty, které byly z různých důvodů odstraněny.
(ECH)
