Dům Josefa a Anny Bernardových

Autorem návrhu a následně i realizátorem stavby rodinného domu pro řídícího učitele Josefa Bernarda a jeho manželku Annu byl renomovaný jičínský stavitel a podnikatel Antonín Holeček. Manželé v roce 1910 zakoupili stavební pozemek v nároží nynější ulice Svatopluka Čecha a ulice Vrchlického. Plány spolu se žádostí o výstavbu domu předložili městské radě v dubnu 1910 a v září téhož roku byla podle těchto plánů postavená stavba označena za způsobilou k obývání.

Realizace byla provedena v souladu s návrhem a respektovala platná nařízení a regulativy, tj. vznikl samostatně stojící přízemní domek se zvýšeným přízemím, částečně podsklepený a zastřešený valbovou střechou (s výjimkou severního průčelí). Domek měl plánovány tři vzájemně propojené sklepní prostory. Hlavní vstup byl navržen přes krytou verandu v návaznosti na schodiště situované do severozápadní části domu, ze kterého se vcházelo do prostoru chodby orientované ve směru sever-jih, z níž bylo možno na severní straně vyjít do zahrady. Na východní straně od chodby se nacházela kuchyně, komunikačně propojená se spíží a koupelnou na severní straně. Vedle ní byla umístěna rovněž toaleta, která však byla přístupná pouze dveřmi z chodby. Na západní straně se nacházel hostinský pokoj a při jižní straně domu pak byly další dvě obytné místnosti. Dva prostory při severní straně domu, označeny jako předsíň a komora, byly umístěny v podkroví.  Je s podivem, že v rámci povolení stavby nebyly (na rozdíl od jiných případů novostaveb v dané ulici) ze strany městského inženýra vzneseny žádné námitky proti navrženým úpravám podstřeší.

Jižnímu uličnímu průčelí obrácenému do ulice Sv. Čecha dominovala v centrální části umístěna věžička zakončená dlátovou střechou opatřenou ve vrcholu nízkým kovaným zábradlím. Novostavba měla velmi jednoduše řešená uliční průčelí (jižní do ulice Čechova a východní do ulice Vrchlického). Zdobným prvkem byla atika dělená do jednotlivých polí vymezených sloupky (v původním návrhu byla tato pole pravoúhle prolamovaná, avšak nakonec byla provedena se segmentově zakončenými otvory) a také štukový medailon s portrétem Jana Amose Komenského zasazený do jižního průčelí, který připomínal, že se jedná o dům pedagoga. Obě uliční průčelí měla dvě okenní osy a okenní otvory zdobené geometrickými šambránami a jednoduchými parapetními poli a trojúhelníkovými suprafenestrami. Přes obě plochy fasády probíhal pás ze strukturované omítky. Sokl byl navržen z kamenných kvádrů.

Již v roce 1938 si nechali manželé Bernardovi od Františka Šikoly navrhnout a následně provést úpravy podkroví za účelem vybudování samostatné bytové jednotky. Nutno poznamenat, že příprava pro tento záměr byla svým způsobem učiněna již při stavbě domu. K prosvětlení obytného prostoru měl sloužit nový vikýř vybudovaný ve východní průčelí domu a rámovaný dvěma pilíři. V tomto smyslu byl upraven také původní vikýř v jižním průčelí. Nová obytná jednotka zahrnovala jeden pokoj, kuchyň se spíží, toaletu a předsíň. Popsané stavební úpravě předcházela již v roce 1932 realizovaná úprava zádveří, která zahrnovala i výstavbu balkonu na střeše původní verandy. Návrh vytvořil a práce provedl Ing. František Holeček. Další stavební úpravy za účelem dispozičních změn a rozšíření bytu v podkroví proběhly v 70. letech 20. století.

Přes pozdější zjednodušení si stavba nadále zachovala svůj původní charakter a prezentuje tak přechod od zdobné ke geometrické secesi a zároveň je příkladem snahy stavebníků prostřednictvím výzdoby svého domu prezentovat své povolání i názory (viz rovněž dům čp. 322 v Husově ulici VP322).

(TB)