Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století začala být konečně řešena bytová otázka běžných občanů, která byla pro levicově smýšlející architekty Československa naprosto zásadní. Není přehnané říci, že se bytové domy staly hlavním tématem projektové práce meziválečné epochy. Na principech teoretického konceptu „nejmenšího bytu“ Karla Teigeho navrhl Čeněk Musil ve třicátých letech několik domů pro Stavební družstvo dělnických a rodinných domků pro Jičín a okolí, například v Barákově nebo Tylově ulici.
Dva totožné třípatrové činžovní domy se čtyřmi byty (pokoj, kuchyň, sociální zařízení) na patře dobře ilustrují tehdejší Musilův přístup k tomuto typu staveb vyznačujících se pro funkcionalistickou strohostí. Šlo totiž především o naplnění funkce stavby a účelnou dispozici jednotlivých bytů, které byly skryty pod prostou skořápkou vnější nepříliš zajímavé fasády. V tomto případě je fasáda členěna střídajícími se horizontálními pásy, přičemž meziokenní plochy pokrývá režné cihlové zdivo, a dále ustupujícími výraznými vertikálními pásovými okny, které osvětlují schodištní trakt.
Podobné sociální bydlení nalézáme také u protějšího rohového domu, taktéž postaveného podle projektu pocházejícího z kanceláře Čeňka Musila, jehož velikost umožnila umístit do vnitřní dispozice sedm obdobných bytů.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 234
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 64
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 87
