Márnice

V rámci první fáze výstavby rozsáhlého komplexu nemocnice (1922–1924) vznikly spolu s chirurgickým pavilonem také dvě menší budovy. Vedle dezinfekčního pavilonu to byla márnice – v Musilových plánech označovaná jako „umrlčí komora s pitevnou“, stojící obklopená zelení v odlehlém severozápadním rohu areálu. Jedná se o jednu z nejsofistikovanějších Musilových staveb, o objekt naplněný symbolickými významy. Dispozičně jednoduchá budova byla postavena na půdorysu obdélníku s předsazeným středním traktem v průčelí, kam byl umístěn výkrop, a naopak na druhé straně do hmoty zapuštěným vchodem do předsíně. Ve východním křídle se nacházela márnice pro obyčejné nemoci a oddělená márnice určená infekčním nemocem. Do západního křídla byla umístěna pitevna, laboratoř a koupelna.

Zajímavý je na této stavbě ale zejména její symbolický význam znázorněný nad vchodem tyčícím se štítem, kde je pomocí do výšky rozšiřujících se pásů zdůrazněna vertikalita stavby, snad stoupání k nebesům. Zároveň se průčelí obrací směrem ven z nemocničního areálu, odkud – nepochybně také díky obloukům v obvodové zdi, skrze něž se na márnici otevírají poutavé pohledy – působí i tato velmi drobná stavba majestátně. Takový vizuální účinek podporují dva kříže s půlválci uprostřed na fasádě křídel budovy a dva polosloupy stojící po stranách detailně tvarovaných dveří.

Márnice se obrací průčelím do malého náměstíčka, které je posazené nakoso na Foersterovu ulici. Cesta ze dveří objektu ale nemá přímé pokračování v ohradní zdi areálu, což můžeme číst jako konec pozemské pouti pro ty, kteří se do márnice dostali.

Důležitým znakem, který prostupuje celým Musilovým regulačním plánem, je smysl pro veřejná prostranství. „Náměstí lokálního významu“ vstupují do rozvrhu nově vytyčovaných čtvrtí, aby narušila stereotyp nových ulic a vytvořila funkční prostor pro setkávání a občanskou vybavenost, a zároveň jsou citlivě urbanisticky a výtvarně řešena, často reagují svým půdorysem na morfologii terénu. Ukázkou takového prostoru je právě křížení ulic Foersterovy a Kukulovy. Zástavba osmdesátých let v západní části ovšem koncept nakoso do náměstí obrácených budov čelní fasádou nedodržela a současná úprava prostranství také neodpovídá původní idey místa pro setkávání.

(GA)