Dům Josefa a Anny Mladějovských

Novostavbu domu pro poštovního asistenta Josefa Mladějovského a jeho manželku Annu projektoval jičínský stavitel Karel Vorel v březnu roku 1908. Vzápětí bylo městskou radou uděleno oběma stavebníkům příslušné povolení a v září téhož roku oznámili ukončení stavby.

Stejně jako ostatní domy v  nově vytyčené ulici, která později dostala jméno spisovatele Svatopluka Čecha, byla navržená stavba řešena jako samostatně stojící přízemní domek s vyšším parterem. Stavitel Karel Vorel, který stavbu také provedl, zvolil téměř čtvercový půdorys. V suterénu měla být zřízena vedle sklepa také prádelna. Hlavní vstup do zvýšeného přízemí byl umístěn v kryté verandě při západním průčelí domu. Na něj navazovala chodba a schodiště propojující zvýšené přízemí se suterénem a s podkrovím. Obytná část zahrnovala dva pokoje, kuchyň, kabinet, spíž a toaletu. Kuchyň byla namísto obvyklého umístění v zadním traktu domu situována při uličním průčelí a nebyla propojena se spíží, která byla řešena jako samostatná místnost hned vedle toalety a vstupovalo s do ní z podesty schodiště. Ve dvorní části domu se nacházel jeden ze dvou pokojů (snad zde byla zamýšlena ložnice) a rovněž kabinet se samostatným vstupem z chodby. Podstřeší bylo řešeno jako zcela volné, opět v souladu s platnými stavebními předpisy, které zakazovaly jeho zobytnění.

Dům byl zastřešen valbovou střechou, veranda byla kryta střechou pultovou a část domu na verandu navazující pak střechou sedlovou. Podstřeší bylo prosvětleno dvěma drobnými vikýřky a jedním větším vikýřem, přičemž všechny byly umístěny v uliční části střechy. I když se jednalo o samostatně stojící dům, byla výzdoba soustředěna pouze na jeho uliční průčelí tak, jak to bylo v této době a také v daném místě obvyklé. Stavitel v případě domku pro manžele Mladějovské zvolil na danou dobu překvapivě konzervativní řešení. Inspiraci hledal především v historizujících slozích, ačkoliv v sousedství plánované novostavby oplývaly  secesními dekoracemi. Otázkou, na kterou však v současné době neznáme odpověď, zůstává, zda toto řešení bylo iniciováno projektantem či zda se jednalo o požadavek ze strany stavebníků. Dvouosé uliční průčelí má základní plochu členěnu pásovým bosováním. Užity jsou festony a korunní římsa je vynesena na konzolách. Důraz je kladen především na východní část průčelí, kde Vorel navrhl prosvětlení třemi okny provedenými jako variace na palladiovský motiv, kdy sice prostřední okno není zakončeno obloukem, ale je zdůrazněno maskaronem, trojúhelníkovým frontonem a vikýřem umístěným v jeho ose. V návrhu zakreslený segmentově zakončený vikýř byl však při realizaci zjednodušen a původně navržený obloukově zakončený okenní otvor byl nahrazen oválným okénkem.

Dům byl (dle popisu, který byl vypracován v souvislosti s prodejem domu) ještě v roce 1949 v původním stavu, bez zásadních úprav, a tím pádem také bez koupelny. Rovněž podkroví bylo doposud volné. V 60. letech 20. století však vlastníci přistoupili k úpravám vnitřní dispozice včetně zřízení koupelny a přemístění kuchyně do prostoru původního kabinetu. Na počátku 21. století pak následovalo vybudování obytných místností v podkroví, které byly prosvětleny střešními okny. Zároveň byly zrušeny dva menší vikýřky v uliční části střechy. Modernizační úpravy zasáhly i původní krytou verandu. Původní výzdoba uličního průčelí však zůstala zachována a dům je tak stále pozoruhodnou ukázkou přetrvávající obliby historizujících prvků ještě na konci prvního desetiletí dvacátého století.

(TB)