Dvouletá rolnická škola (Základní škola Soudná)

Ještě před dokončením první fáze stavby jičínské nemocnice (VP512) přijal Čeněk Musil další velkou veřejnou zakázku. Tentokrát se jednalo o poměrně rozsáhlý komplex Rolnické školy, který měl vzniknout na jednom z bývalých pozemků hraběte Karla Trautmannsdorfa při lipové aleji v osadě Soudná. Škola, která byla zásluhou Hospodářské, lesní a průmyslové jednoty v Jičíně založena jako Zimní hospodářská škola v prosinci roku 1883 a doposud sídlila v jednopatrové budově v Denisově ulici 212 (později přestavěná na novou Hospodyňskou školu), měla získat prostory potřebné pro výuku včetně hospodářského zázemí. Přípravné práce probíhaly již roku 1920 a Musil jim byl přítomen. Pověření k vytvoření plánové dokumentace ovšem dostal až v březnu roku 1923, načež na žádost ministerstva zemědělství, které projekt financovalo, musel v rámci požadavku podrobného nastudování problematiky odborných škol tohoto typu, navštívit několik hospodářských škol v jiných městech (v Hořicích, Hlinsku, Přelouči nebo Uhříněvsi). Právě realizace Rolnické školy posléze přivedla Musila k zájmu o zemědělské stavby, který dokonce vedl k architektově cestě do Švýcarska, kde studoval nové stavební konstrukce zemědělských staveb, potažmo k napsání teoretického spisu „Moderní zemědělské stavby se zřetelem na horské oblasti“ vydaného v Praze roku 1925.

Podle plánů dokončených v srpnu 1923 se začalo stavět na podzim roku následujícího. Stavba byla rozdělena na dvě etapy. Během první vznikla školní budova, vila ředitele a státní výzkumná stanice. Tyto tři stavby, umístěné do jihovýchodní části čtverce uzavírajícího v sobě prostorný dvůr a menší park, sice stále navazovaly na předcházející projekty v klasicizujícím pojetí (například pískovcové sokly nebo trojúhelníkový štít v průčelí školní budovy), nicméně předznamenaly autorovo další směřování k individualistické moderně Jana Kotěry. Poprvé zde bylo použito režné zdivo z červených pálených cihel, které zde do jisté míry nahrazuje opouštěný dekor a později se stalo typickým prvkem Musilových staveb.

V přízemí a obdobně v prvním patře školní budovy se nacházelo po jedné učebně pro třicet žáků a třech kabinetech. Zatímco v přízemí byl dále byt školníka a administrativní místnost, do prvního poschodí byla umístěna ředitelna, hovorna, sborovna a rozsáhlá knihovna, zařízené nábytkem dle návrhů Čeňka Musila. Ve sklepních prostorách byly umístěny dílny pro rukodělná cvičení nebo sprchy. Důležitou součástí zde byl také přednáškový sál s výškou jednopatrové stavby. S hlavní budovou školy těsně sousedí budova pro zřízence a čeládku, která společně se statkem skládajícím se ze sýpky, stodoly, švýcarských komor, chlévů, amerického sila (Musil ho nazval „Musilo“), stájí, apod., byla situována do severozápadní části komplexu a realizována v rámci druhé etapy výstavby.

Areál školy se do dnešních dní v původní podobě nedochoval. Dům zřízenců přiléhající k hlavní budově byl „očištěn“ na strohou stavbu členěnou okny, také byly strženy zemědělské objekty v jihovýchodní části, které po změně uživatele ztratily svoji funkci. Rolnická škola, po roce 1937 Bradáčova rolnická škola, se totiž v průběhu let proměnila nejprve ve školu zvláštní, ze které je dnes Základní škola a Praktická škola, Jičín. Zachovalé budovy prošly v posledních letech adaptacemi interiérů i fasád., jejichž podoba zřejmě vycházela z původní podoby, kdy byla použita šlechtěná omítka šedozelené barvy, okna natřena stejně jako dveře bíle, ale také tmavozeleně.

(GA)