Školství bylo v Jičíně na přelomu 19. a 20. století v nebývalém rozkvětu. Pro více než desítku středních škol, které na počátku svého založení často fungovaly v provizorních podmínkách, bylo v průběhu dalších let třeba navrhnout a postavit odpovídající prostory a zázemí. Z těchto příležitostí Čeněk Musil těžil. Ať už se k zakázkám tohoto typu dostal prostřednictvím vypsané architektonické soutěže, nebo mu byl projekt jednoduše zadán, reprezentativní budovy škol zastávají v jeho díle důležité místo.
Nově byla na konci třicátých let založena jednoletá Hospodyňská škola, jejíž účelem bylo „[…] doplniti všeobecné vzdělání dívek, kterého nabyly ve škole obecné nebo občanské a vzdělati je prakticky a teoreticky tak, jak jest toho třeba ke správě domácnosti vůbec a rolnické zvláště.“ Pro její potřeby byla využita stávající budova odborné hospodářské školy (později Rolnická škola), která se přesunula do nových prostor (S12). Projekt přestavby byl Čeňku Musilovi zadán Okresní správní komisí v Jičíně v roce 1925. K původní budově, postavené na pozemku darovaném městem podle návrhu tehdejšího městského inženýra Bedřicha Peka v letech 1894–1896, byly přistavěny dvě nové části. Jednopatrová podsklepená stará část, v níž se nacházely v přízemí dva pokoje pro ředitele a školníka, ředitelna a kuchyně a v prvním patře dvě učebny, dva kabinety a knihovna, byla prodloužena až k nové dvoupatrové části situované na nároží ulice Českých bratří. tato část sloužila především pro ubytování dívek.
Vznikla tak budova o dvou různých traktech sjednocená moderní fasádou. Zatímco jednoduchou fasádu staré části člení jen horizontální římsy kolem oken, nárožní trakt je ozvláštněn mohutnou římsou oddělující druhé patro od zbytku stavby, kde je mezi okny použito režné zdivo stejně jako v lizénách zdůrazňujících rohy nové části a podtrhujících její vertikální uspořádání. Čeněk Musil v tomto projektu naposledy použil prvky neoklasicismu a individualistické moderny, takové, jaké užil v návrzích Studentského domu (VP400) v sousedství. Zajímavým prvkem je pískovcový vstupní portikus s cihlovou atikou a dvěma alegorickými sochami od hořického sochaře Antonína Máry, který upozorňuje na hlavní vchod. Tento klasicizující prvek byl ke stavbě připojen v rámci druhé varianty náčrtku. Nahradil vstup rámovaný režným zdivem, ale také dispozici s pilířem a sochou v nároží.
Hospodyňská škola byla slavnostně otevřena 10. září 1927. V roce následujícím se zde, pod vedením ředitelky Anny Stádníkové, začalo vyučovat. Během válečných a poválečných let (do roku 1947) sídlila škola pouze v přízemí, do dalších poschodí byl umístěn úřad práce. Později, a je tomu tak dodnes, sídlil v budově Domov mládeže Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 325–330
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 39–41
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 72–75