Dům Adolfa a Julie Novotných

Adolf Novotný, tehdy ještě účetní Občanské záložny, původně zamýšlel stavět v Tyršově ulici a obrátil se již v roce 1903 na městskou radu s tím, že hodlá „postaviti přízemní obytné stavení villového slohu“ a „prosí o zásadní rozhodnutí, zdali v místech oněch stavbu takovou provésti smí“. Požádal tedy v dnešním smyslu městskou radu o územně plánovací informaci. Odpověď však pro jeho záměr nebyla příznivá, neboť v Tyršově ulici měly dle regulačních podmínek vznikat pouze řadové domy. Adolf Novotný se tedy spolu s manželkou Julií rozhodli pro pozemek při severní straně budoucí ulice Svatopluka Čecha, kde mohli svůj záměr na stavbu vilky realizovat.

S žádostí o projekt se obrátili na zavedenou místní firmu zednického mistra a stavitele Josefa Novotného. V březnu roku 1905 manželé podali žádost o povolení stavby, které jim bylo vzápětí bez problémů uděleno. Realizace stavby byla rovněž poměrně rychlá a již v červenci roku 1905 ohlásili stavebníci její dokončení. Přestože některé řemeslné dokončovací práce pokračovaly ještě během srpna, bylo jim již v červenci uděleno povolení k obývání.

Částečně podsklepený dům se zvýšeným přízemím byl vystavěn na čtvercovém půdoryse, z něhož v jihozápadním nároží vystupoval polygonální rizalit zakončený věžičkou s cibulí. Do suterénu umístil Novotný sklep a prádelnu. Vstup do domu byl navržen z jižní strany, a to přes krytou verandu při západním straně uličního průčelí. Vstupní část však byla situována v určitém odstupu od uliční čáry. Na vstup navazovala schodišťová komunikační část domu. V domě byly celkem tři obytné místnosti, dvě při uličním průčelí a jedna na dvorní straně. Na tuto místnost navazovala kuchyň. Dům měl rovněž spíž a toaletu, s koupelnou nebylo původně počítáno. Komoru v podkroví Novotný, po sporech s městským inženýrem Bedřichem Pekem, který důsledně prosazoval platné stavební předpisy zakazující zobytnění podkroví, ani nenavrhoval. Půdní prostor však stavitel prosvětlil okénkem v segmentovém vikýřku umístěném v jižní části střechy a také malým okénkem ve zmiňované věžičce. Uliční průčelí bylo navrženo v čistě secesním stylu. Novotný zde pracoval s velice jemnou a propracovanou štukovou dekorací s využitím především rostlinných motivů. Velmi pěkně se mu také podařilo zdůraznit centrální část průčelí se segmentovým vikýřkem. Okénko ve vikýřku je rámováno pásem s rostlinnými ornamenty a tvoří jakousi hlavici, z níž pak splývá ve štuku provedený dekorativní závěs. Jemnými rostlinnými motivy jsou zdobena i parapetní pole oken. Výjimečnost stavby pak podtrhuje již zmíněný nárožní rizalit zakončený vížkou.

Stejně jako tomu bylo v ostatních případech vil či rodinných domků původně navržených bez koupelen, i zde majitelé posléze dospěli k názoru, že se nejedná o nadbytečný luxus, ale naopak o nezbytnost, a provedli příslušné stavební úpravy (1937, opět Josef Novotný). V této době však již Adolf Novotný nebyl obyčejným účetním Občanské záložny, ale stal se jejím ředitelem a rovněž působil jako soudní znalec. Jeho dům si i v pozdějších obdobích zachoval svoji původní téměř filigránsky jemnou secesní krásu.

(TB)