Činžovní dům státních poštovních gážistů

Stavba obytného domu na nároží ulice Denisovy a Českých bratří byla povolena z výnosu losové akce Ministerstva veřejných prací Československého státu Stavebnímu družstvu dělnických a rodinných domků pro Jičín a okolí v roce 1925. Ministerstvo, které se věnovalo výstavbě budov pro nejvyšší úřady nebo školy, se také zabývalo otázkou bytové nouze státních zaměstnanců. Část rozpočtu určená k investicím byla použita právě na novostavby a dostavby domů s byty pro lidi ve státním sektoru. Řada domů byla ale také financována z výnosu státní losové výpůjčky, v rámci tzv. akce losové vzniklé na podporu stavebního ruchu, během níž byly prodávány státní stavební losy.

Čeněk Musil ještě roku 1925 vypracoval první návrh, jemuž dominovalo průčelí rámované lizénami z režného zdiva na vysokém pískovcovém soklu, což výrazně připomínalo dvoupatrový trakt Hospodyňské školy (VP212) stojící na protější straně ulice. Ta představuje poslední realizaci Musilova prvního tvůrčího období, kdy ctil principy pozdní individualistické moderny s užitím neoklasicistních prvků. U tohoto činžovního domu nakonec zvítězil jiný architektonický názor, purismus. Je to patrné na velkoryse pojaté fasádě, členěné nikoliv pomocí dekoru, ale výrazné profilace celých hmot. Sofistikovaná práce s podokenními římsami, buď násobenými v nároží, nebo plynule přecházejícími do předstupující masy zdiva prodloužených balkonů, rozehrává hru světel a stínů na bílé hlazené fasádě. Absence typického pískovcového soklu nebo režného zdiva je výjimečná a přibližuje styl tohoto Musilova domu pojetí purismu českých architektů Bedřicha Feuerstejna, Jiřího Krohy, Víta Obrtela nebo Josefa Chochola, od nichž se Musil nepochybně inspiroval. Jedná se o podsklepený činžovní dům s malými byty – tři dvoupokojové byty s předsíní, kuchyní a sociálním zařízením na každém patře.

Naproti stojí Husův sbor (Denisova 613), jehož výstavba byla pro Čeňka Musila dlouhou dobu velkým tématem. Církev československá husitská vznikla roku 1920 a už v následujícím roce začala získávat příznivce i v Jičíně. S nárůstem počtu členů po celé republice bylo třeba řešit výstavbu nových svatyní, jejichž architektonická forma musela odpovídat ustanovenému liturgickému schématu. Během dvacátých let byly v Československu postaveny desítky nových sborů, pod jejich projekty se podepsali přední architekti. Jičínská obec zakoupila pozemek v Denisově ulici již roku 1923. Tehdy se podle prvních záznamů začal novou církevní budovou zabývat také Čeněk Musil, který později stavbu zakreslil do svého Regulačního plánu města Jičína na náměstí Pod Lipami (VPU2), a konečně v roce 1935, kdy začala být otázka výstavby zase aktuální, vytvořil náčrtky funkcionalistické budovy, které však nebyly k realizaci vybrány. Jičínští členové sboru se nakonec mohli těšit z nové budovy až po polovině roku 1936: slavnostně byla otevřena v neděli 27. září. Provedena byla podle návrhu Františka Novotného a Josefa Resla (kolumbárium přistavěné v západní části).

Kostel, jehož výstavbu zajistil Václav Frýba, se skládá ze tří částí – vlastní modlitebny, dominantní věže při severním průčelí, a východního traktu, do něhož byly umístěny obytné místnosti v prvním patře a administrativní místnosti s přednáškovou síní v přízemí. Za zvýšeným vstupním parterem se dvěma sloupy se nachází bohoslužebná síň s chórem, na němž bylo umístěno harmonium, a postranními ochozy. Kněžiště dnes zdobí fresková výmalba s motivem Ježíše Krista s rybáři, která však s největší pravděpodobností není původní, dobová literatura totiž hovoří o namalovaném velkém kříži. Z levé části síně bylo možné vstoupit do přednáškového sálu, administrativních prostor (archiv, úřadovna), či vystoupat po schodišti umístěném ve věži do prvního patra či až ke zvonici.

(GA)