Jedním z mnoha realizovaných projektů Čeňka Musila ve Fügnerově ulici je dvoupatrový činžovní dům, kde architekt sám bydlel a zároveň kde od roku 1929 provozoval svou kancelář, původně sídlící (od roku 1923) v Lepařově (dnes Revoluční) ulici. Vedle Musila zde bydlel také Jaroslav Bendák, ředitel Obecní spořitelny jičínské, která vedle tohoto domu současně vystavěla na opačném konci zahrady (jedna parcela) v Jungmannově ulici dům čp. 486 (VP486) s velmi podobnou dispozicí – postranním schodištěm a jedním bytem v každém podlaží. Z dlouhé předsíně a chodby byly přístupné tři pokoje obrácené do ulice, směrem do zahrady byl pak umístěn jeden pokoj a kuchyň, odkud se vcházelo do pokoje služky a do spíže. To vše doplňovala terasa s balkonem. V prvním a druhém patře byla navíc komora přístupná z jednoho z pokojů a zároveň z koupelny. V přízemním bytě komora kvůli vestibulu a schodišti scházela.
Fasádě dominuje vystupující arkýř s vlajkovými stožáry, na něj vpravo navazující vysunuté a na konci zaoblené podokenní římsy evokující lodní můstky. Ty jsou opatřeny miniaturním zábradlím a esteticky velmi funkčními půlkruhovými kovovými detaily, které podporují pro purismus příznačnou nautickou symboliku. Dalším efektním detailem jsou mříže na oknech osvětlujících sklepy. Různé variace tohoto prvku můžeme najít i na dalších činžovních i jiných domech – např. dům v ulici Svatopluka Čecha (VP490). Ani u této stavby nechybí pro Musila příznačná korunní římsa na každé straně nesená jedním mohutným čtvrtválcem a typické režné zdivo, v tomto případě použité ve výšce celého parteru, které barevně koresponduje s výše uvedenými detaily, a zároveň je v kontrastu se světlou hlazenou fasádou. Přízemí od ostatních pater dále odlišuje jiná rytmizace oken, což souvisí s rozdílnou vnitřní dispozicí.
Po smrti Čeňka Musila v listopadu roku 1947 převzal prostory kanceláře jeho syn Zdeněk (narozen 1921), také architekt, který s největší pravděpodobností s otcem již předtím spolupracoval. Sám se ovšem spíše než projektování věnoval fotografování. Ještě v roce 1952 zde prokazatelně svoji živnost provozoval, nicméně během následujících let byly rozlehlé byty rozděleny na dva menší a další osud kanceláře není znám.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 292
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 47–48
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 86