Sen o vlastním hotelu si hostinský Rudolf Hušek začal plnit již roku 1925, kdy zakoupil pozemek naproti Studentskému domu (VP400) a tzv. živnodomům na rohu Denisovy a Fügnerovy ulice. Na začátku roku následujícího vypracoval Čeněk Musil první plány hotelu s názvem „Start“. Ten měl být postavený na půdorysu lichoběžníku s oblým nárožím a v něm umístěným reprezentativním vchodem. K tomuto řešení se přímo nabízela dispozice parcely určené regulačním plánem, i mohutnost okolních staveb, s níž se Musil musel vypořádat. Již tehdy bylo počítáno s kavárnou, restaurací s tanečním sálem a 24 pokoji v prvním patře. Definitivní podoba návrhu se stejnou dispozicí, ale mírně odlišným vnitřním uspořádáním, byla dokončena až o dva roky později, v březnu 1928.
Velkorysé pojetí budovy (nabízela restauraci, kavárnu, taneční sál, klubovny a salonky, kde se scházely různé spolky a jičínská uskupení) spolu s poměrně nevýhodným umístěním ovšem vedlo k tomu, že provozovatel nebyl schopen hradit provoz hotelu a ten byl roku 1936 v dražbě prodán. Svoji funkci sice naplňoval pod názvem „Hotel Slavie“ i v následujících desetiletích, nicméně samotná budova byla několikrát výrazně přestavěna. Zachovány zůstaly římsy oddělující patra zdůrazňující horizontální uspořádání fasády, které byly odlišeny barevně, nicméně nedochoval se například vysoký vlajkový stožár, nápis tvořený z velkých liter bezpatkového řezu nebo pro Musila charakteristický prvek stříšky z měděného plechu, později použitý na Obchodní škole. Dále byla zmenšena okna v přízemí, zmizela malá nautická okénka a jinou podobu dostal i interiér. Původně se hlavním vstupem umístěným v ose budovy a obloženým mramorem vstoupilo do haly, z níž byla přístupná po pravé straně kavárna, vlevo restaurace s klubovnami a velkým tanečním sálem. Po žulovém schodišti se bylo možné dostat do prvního patra s pokoji a dále do druhé patra určeného pro personál.
Hotel Hušek je nejlepším příkladem Musilových staveb ve stylu purismu, jehož představitelé obdivovali krásu strohých továrních i jiných inženýrských staveb, parníků či letadel. Právě plující parník byl předobrazem pro tuto stavbu, což prozrazovaly detaily vycházející z nautické symboliky, dodnes bohužel nedochované.
Poslední stavební úpravou prošla budova, která je v současné době sídlem různých soukromých firem, v roce 1986. V roce 1999 bylo před někdejším hotelem upraveno náměstí, a to podle dokumentace zpracované Ivanem Drobníkem z Jičína. V té době byla osazena také pískovcová kruhová fontána Jany Foltýnové, tehdejší architektky města Jičína.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 316
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 51–53
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 96–99