Poněkud kontrastní je k místně blízkým Musilovým moderním projektům adaptace Hotelu Paříž na Žižkově náměstí. Agrární banka československá, která stavba financovala, nejenže nechtěla do úprav interiéru a fasády příliš investovat, ale měla již na začátku poměrně jasnou představu o výsledku. Měl být zachován stávající empírový styl, znak hraběte Ervina Schlika, který původní hostinec U Města Hamburku získal do svého majetku v roce 1876, a nově zdůrazněn také název banky, jež zde sídlila od roku 1917, nicméně budovu zakoupila až o tři roky později.
V přízemí se původně nacházely hostinské místnosti a lokál, který zde byl zřízen roku 1870 místo průjezdu, jehož klenba se do té doby několikrát zřítila. Nad ním se ve střední části prvního patra nacházel sál sahající až do patra vyššího. Kolem roku 1900, kdy již byla západní část upravena v samostatné jeviště, od sálu oddělené zdí, se v hotelu nacházelo celkem dvacet pokojů a v přízemí dvě dvorany.
Na přání investora vytvořil Čeněk Musil v roce 1927 tři varianty plánů úprav, z nichž jedna byla nakonec realizována. Autor se sice snažil zakomponovat moderní prvky, kvůli malé plasticitě fasády to ale nebylo možné.
Dle zadání se Musil neměl pouštět do velkých stavebních zásahů či snad přestavby interiéru, což souviselo nejen s financováním ale i s celkovou kondicí budovy, jejíž stabilitu ještě v roce 1917 zajišťoval železný balkon s oboustranným schodištěm při čelní fasádě. Z archivních pramenů nicméně vyplývá, že podle plánů Čeňka Musila byly malířem Masopustem nakonec alespoň vymalovány oba sály a jeviště.
Ještě během roku 1936 byly tehdejším majitelem Václavem Brettem, který byl do roku 1933 pouhým nájemcem hotelu, k původnímu objektu připojeny dvě části, jedna užitková umístěná do jakéhosi vnitrobloku sloužící jako dřevník, chlév a garáž, a druhá, podsklepená obytná stavba, s fasádou do ulice Šafaříkovy. Na konci této ulice se na stejné straně jako Hotel Paříž nachází dva dvoupatrové činžovní domy (čp. 188 z roku 1934 a čp. 219 z roku 1937) realizované taktéž podle návrhů Čeňka Musila.
Budova hotelu, znovu upravená v devadesátých letech 20. století, dodnes slouží pohostinským účelům a v přízemí čelního traktu je obchod.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 130–133
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 51
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 94