Prostory dnešního parku získalo město Jičín spolu s budovou zámku v roce 1936. Již tehdy se začalo uvažovat o proměně neudržovaného prostranství v zámeckou zahradu. Po roce 1937, kdy do majetku města přešla také část děkanské zahrady, již myšlence velkolepých úprav nic nebránilo. Potřebné finanční prostředky poskytla Obecní spořitelna jičínská založená roku 1861, která se v Jičíně po první světové válce velmi výrazně podílela na výstavbě veřejných i jiných staveb a zvelebování veřejného prostranství. Do užší soutěže na realizaci nové podoby byli přizváni zahradní architekt Bohumil Duchač-Vyskočil z Prahy a architekt Čeněk Musil. Ačkoliv se vedení spořitelny nakonec na základě doporučení jejich tehdejšího uměleckého poradce historika umění Zdeňka Wirtha rozhodlo pro Musilovo řešení v klasicizujícím stylu, návrh Duchače-Vyskočila byl po menších úpravách využit alespoň po stránce výběru porostu.
Po položení kanalizace, která měla odvodnit zámek a celou zahradu, začaly v dubnu roku 1938 zemní a stavební práce prováděné firmou Antonína Holečka. Nejprve byla zbořena šikmá hřbitovní zeď na horní terase, vybudována nová ohradní zeď proti děkanské zahradě, opraveny hradby a terasní zdi a starý železný plot v ulici Smiřických byl nahrazen kamennou zdí s vchodem se čtyřmi pylony. Současně došlo také k opravě jižní fasády zámku. V roce 1940 byla dále renovována hlavní zahradní brána pod kostelem sv. Jakuba a současně byly zbourány děkanské dřevníky i chlévy, což otevřelo pohled od jihu na kostel sv. Jakuba. Vznikla kamenná balustráda na okraji horní terasy, kterou se spodní terasou propojilo široké kamenné schodiště. V této fázi již byla horní terasa zpřístupněna veřejnosti. Zbýval upravit spodní terénní stupeň, kam byl umístěn bazén ze štukovaného královédvorského pískovce s fontánou napájenou ze zachovalé studny. Během roku 1941 přibyl další vodní prvek, studánka s pitnou vodou, bylo založeno růžové loubí u hlavního vchodu, upraveno malé dětské hřiště a doplněn porost. Ve stejné době bylo na bazén osázený lekníny nainstalováno potrubí, strojní zařízení a vodotrysky světelné fontány. Barevných reflektorů se ovšem dočkala až po druhé světové válce. Působivou světelnou instalaci mohli obyvatelé Jičína poprvé vidět u příležitosti oslav prvního výročí osvobození ČSR roku 1946.
Současná podoba zámeckého parku pochází z roku 2010. V rámci regenerace zchátralé zahrady se autoři projektu Ateliér zahradní a krajinářské architektury Babka-Sendler a Architektonická kancelář Radko Květ snažili navázat na nevhodnými úpravami zničený koncept Čeňka Musila a zachovali původní kompoziční uspořádání zahrady – pravidelný osově souměrný parter na horní i dolní terase. Ať už je to odstranění nevhodné a výsadba nové vegetace či použití velkých zatravněných či dlážděných ploch, cílem všech zásahů bylo obnovení vizuální propojenosti jednotlivých částí a vyniknutí okolních historických objektů. Prostor byl doplněn novým mobiliářem, dětským hřištěm a dřevěným kioskem s terasou vybudovaným při západní obvodní zdi, hned vedle původní vstupní brány.
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941, s. 122–130
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 67–68
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 146–151