O nové budově pro tuto školu se uvažovalo již na počátku třicátých let, kdy Čeněk Musil bezplatně vytvořil první funkcionalistické náčrtky stavby. K jejich realizaci ale nikdy nedošlo. Debata o nových prostorách znovu ožila roku 1935. V úvahu tehdy přicházela adaptace domu čp. 266 v ulici Svatopluka Čecha nebo novostavba na parcele vedle měšťanských a obecných škol, která se ovšem Musilovi nezdála být vhodná. O novém pozemku v dnešní ulici Pod Koželuhy bylo definitivně rozhodnuto v únoru roku 1936. Od té doby až do roku 1939, kdy se začalo konečně stavět, vzniklo pro budovu uzavírající prostranství mezi obchodní školou a divadlem Český ráj hned několik návrhů. Zatímco vnitřní dispozice zůstávala víceméně v nezměněném stavu, exteriér se, i přes zachování důležitých prvků, proměňoval výrazně.
Podle jednoho modernističtějšího návrhu měla dvoupatrová zděná budova s pomocnými železobetonovými konstrukcemi, situovaná v ose tehdy nového mostu přes řeku Cidlinu, „[…] působiti jen konstruktivní jednoduchostí, rytmem oken a prostou monumentalitou.“ Taková budova s rovnou střechou byla ovšem zamítnuta. Přednost dostal z neznámých důvodů architektonicky méně zdařilý regresivní projekt se soklem z pískovcových kvádrů, mezipatrovou římsou a vchodem umístěným ve výrazném samostatně zastřešeném rizalitu. K funkcionalismu odkazují pásová okna v průčelí a velmi racionální vnitřní dispozice. Vedle vestibulu, u něhož byl umístěn byt školníka, se v přízemí nacházely centrální šatny, jedna učebna, dílna holičů, čítárna a truhlářské, strojnické a kovářské dílny. První patro bylo věnováno zázemí pedagogů a ředitele, třem učebnám a dílně natěračů. V druhém patře pak byly dvě učebny, dílna malířů pokojů, dílna pro umělecká řemesla, dva kabinety, rezervní pracovna a vchod na půdu.
V současné době slouží budova stále svému původnímu účelu. Budova prošla několika rekonstrukcemi, v roce 2019 bylo dokončeno zateplení a nová fasáda budovy, což mírně pozměnilo její charakter. Ze Živnostenské školy, která ve své době zahrnovala tříletou odbornou školu strojní a dvouletou mistrovskou školu pro průmysl hospodářských strojů a pro nábytkové truhlářství, se po mnoha změnách v zaměření a názvu stala Vyšší odborná škola a střední průmyslová škola.
(GA)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941, s. 507–508
- Milan Kudyn, Architekt Čeněk Musil a jeho meziválečná tvorba v Jičíně , Olomouc 2006, s. 61
- Gabriela Petrová, Eva Chodějovská, Architekt Čeněk Musil, Jičín 2017, s. 130–131