Činžovní dům pro vojenské gážisty

Na konci třicátých let dvacátého století pokračoval v Jičíně celkem čilý stavební ruch. V zahradní čtvrti pod vrchem Čeřovka vznikaly nové rodinné domy, do nichž měli jejich majitelé možnost, nepochybně v obavě z nejisté budoucnosti, investovat své finanční prostředky. Až do roku 1943 také probíhala výstavba velké veřejné stavby tehdejšího Okresního úřadu (VP56). Takový osud ovšem neměly činžovní domy v Ruské, dříve Šírově, ulici, na nichž je zajímavá především doba od vydání stavebního povolení (19. července 1940) až po dokončení stavby (4. října 1948). Z dochovaných archivních materiálů vyplývá, že v průběhu roku 1940 bylo problematické zajistit stavební materiál, avšak z jakých konkrétních důvodů byly přípravné práce zcela zastaveny, není známo.

Budova se skládá z hlavního traktu o třech podlažích a do něho vloženého, uličním čarám ustupujícího, zvýšeného kvádru, do jehož posledního patra byl umístěn jednopokojový byt s kuchyní. Do věžovitě působícího nároží, které podle Musila „akcentuje vstup do města ze strany jižní“, byl umístěn vchod zdůrazněný režným zdivem, použitým též v soklu domu, a nad ním vystupujícím balkonem. V každém patře se nachází tři velkoryse disponované dvoupokojové byty s kuchyní a oddělenou koupelnou a toaletou. Podobně jsou koncipovány i byty ve vedlejších domech čp. 50 a 51, jejichž víceméně totožně řešené plány pochází také od Čeňka Musila. Zde jsou však pouze dva byty na patře, přičemž od prvního patra má vždy jeden byt o pokoj navíc. Všechny měly zároveň také pokoj pro služku a balkon.

Musil upozorňoval v rámci prvních návrhů na výhodu staveniště vzhledem k možnosti výstavby dalších čtyř domů. Společně by podle něj vojenské budovy mohly posléze tvořit stavební i vzhledový celek. I když Musilova představa realizována nebyla, působily tři provedené stavby s jednoduchou fasádou, rytmizovanou pouze okny s průběžnou a korunní římsou, skutečně jako jeden masivní blok.

(GA)