Dům Františka a Marie Příborských

Soudní kancelista František Příborský se s manželkou Marií rozhodli na svém pozemku v nově projektované ulici, která později dostala jméno spisovatele Svatopluka Čecha, vystavět dům. V lednu roku 1904 proto požádali o povolení stavby. V únoru jim toto povolení bylo bez námitek uděleno. Městský inženýr Bedřich Pek však upozornil že „Patrová komora tak jest navržena, že by na jisto sloužila za byt, což jest proti stav. řádu.“Aby tomu bylo zabráněno, požadoval městský inženýr „nechť se pošine komora do prostřed půdy, by osvětlení bylo jen pomocí střešního okénka.“ Stavitelem Josefem Novotným navržený vikýř se tak dle názoru Bedřicha Peka jevil jako zbytečný a neměl být realizován. Doporučení však zjevně nebylo respektováno. Novotný sice plány opravil tak, že v podkroví navrženou komoru vyškrtl, ale dům ve spolupráci s tesařským mistrem Václavem Fejfarem postavil s vikýřem v té podobě, jak byl původně nakreslen. I přesto byl v červenci roku 1904 dům bez připomínek uznán za způsobilý k obývání.

V souladu s regulačními podmínkami v daném území byla stavba navržena a realizována jako přízemní (se zvýšeným přízemím), částečně podsklepená a samostatně stojící. Dispozičně i hmotově byla řešena shodně se sousedním domem čp. 265 (VP265) projektovaným rovněž Josefem Novotným (i zde se v rámci povolovacího řízení řešila komora v podstřeší). Dům byl okapově orientován a zastřešen valbovou střechou. Hmotově byl řešen jako průnik dvou kubických těles, přičemž první z nich bylo umístěno vodorovně s uliční čárou a druhé navazující pak kolmo k uliční čáře. V suterénu se nacházel sklep a prádelna. Vstup do domu byl navržen v západním průčelí (tj. ze dvora), a to v zadní (užší) části. Zde se také nacházela předsíň a schodiště propojující suterén, přízemí a podkroví. Dvorní část dále zahrnovala kuchyň, toaletu a spíž. V přední uliční části domu se pak nacházely tři obytné místnosti, které byly vzájemně propojeny. Dvě z nich byly přístupné také z kuchyně a do jedné se vstupovalo z předsíně. V domě nebyla navržena a ani realizována koupelna (ta byla přistavěna novou majitelkou domu Emilií Wolnerovou až v roce 1937, dům vlastnila od roku 1913). Návrh přístavby a také realizaci provedl místní zednický mistr a stavitel František Šikola.

Doposud dochovaná uliční fasáda domu je tříosá, přičemž střední osa je zdůrazněna atikovým štítem, ve kterém je umístěno okno. V obou bočních osách jsou symetricky osazena dvě sdružená okna. Štuková výzdoba fasády využívá typických secesních motivů, ale i historizujících prvků. V poměrně jednoduchém členění fasády se, pomocí bosovaných pilastrů a stylizovaných secesních závěsů s reliéfy hlav s pokrývkami ze zvířecích kůží a s rostlinnými motivy, vyděluje především středový rizalit s bohatě zdobeným atikovým štítem zakončeným segmentovým výklenkem s reliéfem v podobě hlavy ženy umístěným v otevřené lastuře. Okna jsou umístěna v jednoduše profilovaných šambránách, okno v atikovém štítu má ve vrcholu šambrány ve štuku provedený klenák. Průčelí je v současnosti pojednáno ve dvou barevných odstínech, kdy zdobné štukové prvky a šambrány oken jsou ponechány v bílé barvě a základní plocha je pak v odstínu okrové barvy.

(TB)