Vila Františka Kubína

Pražský magistrátní rada a jičínský rodák František Kubín se na stáří rozhodl vrátit do rodného města. Za tímto účelem oslovil architekta Františka Buldru, aby mu navrhl novostavbu vily. Spolu s vyhotovenými plány se pak v květnu roku 1904 obrátil na  městskou radu s žádostí o udělení povolení ke stavbě. Již samotná tato žádost se svou délkou a také obsahem zcela vymyká z obvyklého strohého způsobu, kterým se budoucí stavebníci obraceli na městskou radu. Pan magistrátní rada na úvod například vysvětluje důvody pro svůj záměr takto: „Jelikož na Jičín poutají mne milé vzpomínky z mládí, zejména pak z let studentských, jest mým dávným přáním, - dočkám-li se penze – ukončiti ve městě tom také svůj život. Za tím účelem hodlám si tu postaviti rodinný domek, kde bych zatím s rodinou svojí mohl stráviti nějakou dobu ročně v klidu svoji dovolenou a který by po mé smrti zůstal – pokud okolnosti snad nerozhodnou jinak – stálým útulkem mé rodiny.“ Tento dokument však v sobě skrývá počátky potenciálních problémů, neboť záměrem pana magistrátního rady je vystavět vilu s regulérním obytným podkrovím, ač, jak z obsahu žádosti čítající celkem šest stran, vyplývá, byl velmi dobře seznámen s tím, že to stavební předpisy nedovolují. Dalšími problematickými částmi jeho záměru bylo umístění stavby dále od stavební čáry a rovněž otázka odlišné výšky terénu  pro stavbu zvoleného pozemku, než tomu bylo u sousedních parcel. Pan magistrátní rada se navíc ukázal být značně odbojným stavebníkem, který odmítal ze svých plánů ustoupit a byl připraven se bránit.

Stavební povolení udělené mu v červnu roku 1904 mu mimo jiné přikazovalo snížit terén před novostavbou tak, aby byl ve stejné výši, jako u sousedních domů. Stavebník jej nerespektoval a spor byl postoupen okresnímu výboru a posléze až zemskému výboru království Českého, kde Kubín dosáhl svého a jičínský stavební úřad musel upustit od některých ustanovení vydaného stavebního povolení.

Stavbu provázela další bohatá korespondence mezi stavebníkem a úřady a lze se tak oprávněně domnívat, že si městská rada a celý městský úřad společně oddychly, když tento stavebník ohlásil dokončení stavby. Ta byla nakonec shledána způsobilou k obývání v červnu roku 1905. Problémy s úpravou terénu a výstavbou oplocení však ještě nějakou dobu pokračovaly.

Velkoryse navržená stavba byla umístěna u rybníka Kníže při nároží dnešních ulic Máchovy a Kollárovy. Architekt tak počítal s tím, že bude pohledově exponovaná z více stran. V návrhu stavby čteme propojení prvků cihelného západoevropského historismu a secesního detailu, přičemž vliv historizujících slohů převážil. Vedle kombinace režného cihelného zdiva a omítaných ploch využil architekt Buldra rovněž vzájemně se prostupujících hmot a detailů v podobě věžiček a balkonů. Samostatně stojící stavba byla ustoupena od uliční čáry a byla navržena jako kompletně podsklepená. V suterénu se nalézala také prádelna. Hlavní vstup, plánovaný z ulice Kollárovy, tedy v jižním průčelí, byl kryt klenutou na sloupech vysazenou otevřenou verandou zakončenou balkonem přístupným z prvního patra. Komunikační schodiště bylo umístěno v západním průčelí přiléhajícímu převýšenému rizalitu (věži) a dále v menším rizalitu, který na něho navazoval. V přízemí byly navrženy dva pokoje, toaleta a kuchyň. Z kuchyně a z jednoho z pokojů bylo možné vejít na otevřenou terasu při severním průčelí domu. Navazující patro mělo stejnou dispozici, v podkroví pak byla ve zmíněném rizalitu (věži) navržena komora.

Původní řešení stavby bylo poněkud narušeno v 50. letech 20. století, kdy tehdejší vlastník nelegálně realizoval přístavbu kryté verandy při severním průčelí domu.

Poměrně dobře dochovaná stavba je nicméně kvalitní ukázkou vilové architektury počátku 20. století, která byla ještě poměrně výrazně ovlivněna historismem. Práci významného pražského architekta vhodně doplňuje rovněž dochované oplocení z roku 1905, které vzniklo podle návrhu místního zednického mistra Jana Mareše.

(TB)