Dům Úřednického bytového družstva v Jičíně I

Počátky bytového družstevnictví u nás sahají až do poloviny 19. století. Výraznou podporu těchto aktivit přinesl v roce 1910 zákon o státním bytovém fondu. I v Jičíně v této době vznikají různá stavební a bytová družstva. Jedním z nich bylo  Úřednické bytové družstvo v Jičíně, zapsané společenstvo s ručením omezeným. Výstavbu bytových domů družstvo zamýšlelo realizovat v nově vznikající Tyršově ulici, kde zakoupilo dva stavební pozemky. Záměrem družstva bylo maximální využití stavební plochy, a proto se v prosinci 1911 jeho zástupci obrátili na městskou radu s dotazem, zda je v Tyršově ulici možné vystavět dva domy o třech nadzemních podlažích. V roce 1912 obdrželo odpověď, že proti výstavbě dvoupatrových domů není námitek. Ohradili se však majitelé již dostavěných domů v ulici a podali zároveň stížnost proti uvedenému rozhodnutí městské rady k okresnímu výboru, který její rozhodnutí zrušil. Družstvo proto podalo žádost o povolení výstavby tří jednopatrových domů a toto povolení jim bylo vydáno v květnu roku 1912. Nicméně již v červenci následujícího roku družstvo opětovně žádalo o povolení ke stavbě dvou domů dvoupatrových a povolení jim nakonec bylo přece jen vydáno v srpnu 1913, a to i přes nesouhlas Ing. Bedřicha Peka, autora regulačních podmínek pro zástavbu daného území. Stavbu podle plánů soboteckého architekta a stavitele Jaroslava Hortlíka prováděl místní stavitel Karel Vorel a Úřednické stavební družstvo oznámilo dokončení obou domů v červnu 1914. V říjnu téhož roku bylo uděleno povolení k obývání, a to jak pro dům čp. 353, tak rovněž pro sousední čp. 354.

Řadový dům o třech nadzemních a jedním podzemním podlažím byl zastřešen v souladu s regulačními požadavky sedlovou střechou. Dispozičně byl řešen poměrně tradičně, tj. se vstupním vestibulem a schodištěm situovanými při jižní stěně a s obytnými prostory v severní části. Celkem zde byly navrženy tři velkoryse pojaté byty. Z podesty schodiště se vcházelo do předpokoje a každý byt zahrnoval kuchyň se samostatnou jídelnou, ložnici a salon a také pokoj pro služku, spíž, toaletu a koupelnu. Jídelna, ložnice a salon měly okna obrácená do ulice. Kuchyň a pokoj pro služku byly naopak situovány při dvorní straně domu. Koupelna v návrhu navazovala na kuchyň, od které byla oddělena částečně prosklenou stěnou. Každý byt měl v suterénu vyhrazenu jednu sklepní kóji a v podstřeší mohli obyvatelé domu využívat společnou prádelnu.

Uliční průčelí o třech okenních osách bylo původně, s výjimkou plochy parteru, rozděleno do pravidelných čtvercových polí. Geometrický ornament byl ovšem v návrhu doplněn střídáním hladkých a hrubších ploch omítek. Plocha fasády v parteru byla v dochovaných plánech zdobena jemnými vertikálními vrypy, což bylo respektováno i při realizaci. Zachováno zůstalo i základní členění zbývající plochy fasády vertikálními pásy. Původně navržený jednoduchý geometrický ornament byl však nahrazen bohatším a zdobnějším čistě secesním rytým dekorem. Výraznější podobu získal při realizaci rovněž pás pod kordonovou římsou oddělující plochu parteru od zbývající plochy uličního průčelí. Pod okny se na rozdíl od návrhu objevil geometrický dekor zdůrazněný temně červenou základní plochou. Geometricky pojaté ornamenty jsou provedeny v omítce a ve spojení s jednoduchým hmotovým řešením stavby naznačují směřování autora návrhu k architektonické moderně, ke stylu dekorativismu, nebo naopak jeho setrvávání v pozdní secesi. Celkový dojem z uličního průčelí přitom podtrhují dochovaná původní okna a vstupní dvoukřídlé dveře zdobené geometrickým ornamentem a doplněné členěným nadsvětlíkem.

Dům byl ve vlastnictví Úřednického stavebního družstva v Jičíně ještě ve 30. letech 20. století. V této době zde mimo jiné bydlel také tehdejší ředitel státního čs. gymnázia Františka Lepaře, Václav Trojan.

(TB)