Dům Čeňka a Anny Bělohoubkových

Ke stavbě výstavného dvoupatrového domu na Husově třídě, která vede od historického jádra města směrem na Hradec Králové, se tehdy ještě rukavičkář Čeněk Bělohoubek se svou druhou manželkou Annou, rozenou Korelovou, rozhodli v roce 1909. Shodou okolností byli již oba majiteli domu čp. 43 vystavěného na sousední parcele. Projekt od místního zednického a tesařského mistra Josefa Novotného předložili v listopadu 1909 a vzápětí obdrželi povolení ke stavbě. Samozřejmostí bylo dodržení uliční čáry a respektování pro dané území stanovené výšky novostaveb. Kolaudace proběhla o rok později a povolení k obývání domu získali manželé v říjnu 1910

Nový podsklepený dům, navržený jako řadový, byl zakončený sedlovou střechou. Jeho dispoziční řešení bylo s poměrně velkoryse (co do prostoru i výzdoby) navrženým vstupním vestibulem a při západní straně situovaným schodištěm propojujícím jednotlivá podlaží, celkem tradiční. V přízemí a obou patrech se nacházely samostatné bytové jednotky. Byt v přízemí sestával ze vstupní chodby, tří pokojů, kuchyně a samostatné koupelny a toalety, přičemž dva pokoje byly prosvětleny okny z ulice. Obdobné řešení měly i byty v patrech, kde se ovšem nacházel jeden pokoj při uličním průčelí navíc.

Návrh počítal také se zdobným uličním průčelím v duchu secese. Výzdoba se přitom soustředila především do plochy druhého a třetího nadzemního podlaží v kontrastu s jednoduchou pásovou bosáží v parteru. Poměrně prosté geometrické ornamenty byly zdůrazněny kombinací hladkých a hrubých povrchů a barev. Autor navrhl také čtyři vertikální pásy mezi okenními osami a na obou okrajích. Plochy pásů zakončených závěsy byly sice v plánech ponechány volné, ovšem stavebníci je hodlali zaplnit výzdobou bohatší a v rámci města výjimečnou. Za tímto účelem se obrátili na absolventa Uměleckoprůmyslové školy v Praze a mladoboleslavského rodáka, malíře Bedřicha Kavánka. Ten v roce 1911 vytvořil ve volných pásech originální sgrafita. V menších bočních polích jsou to rostlinné motivy a na větších plochách mezi okny se nacházejí dva figurální výjevy s postavami Mistra Jana Husa a Mistra Jeronýma Pražského.

Stavebníci tak na svém domě, situovaném naproti budově učitelského ústavu (dnes Základní škola Husova), dávali otevřeně najevo své protiklerikální a protirakouské smýšlení. Oba manželé se také aktivně zapojovali do veřejného života ve městě. Paní Bělohoubková byla například jednatelkou spolku na ochranu matek a kojenců. Čeněk Bělohoubek se posléze stal z rukavičkáře průkopníkem elektrotechniky. V Jičíně instaloval hromosvody, prováděl jejich kontroly, zřizoval telefonická spojení bydliště s pracovištěm (například pro továrníka Knotka) a také zajistil telefonické spojení věžníka na Valdické bráně s policejní stanicí. Působil i jako soudní znalec.

Dům na Husově třídě vlastnili Bělohoubkovi až do roku 1933, kdy ho prodali městskému inženýrovi Karlu Korelovi a jeho manželce Julii. Ti, vedle drobných oprav fasády, realizovali v roce 1939 přístavbu kryté dvorní pavlače. Návrh i realizaci svěřili opět zednickému a tesařskému mistru Josefu Novotnému, který dům v letech 1909–1910 vystavěl.

V pozdějších letech byly na domě prováděny pouze menší úpravy. Větším zásahem byla dispoziční změna v přízemí, kdy byla jedna bytová jednotka rozdělena na dvě. Krátce poté, na konci 90. let 20. století, došlo k zobytnění podkroví. Ani jedna z úprav neohrozila hodnotné uliční průčelí, nicméně již v 60. letech 20. století uvažovali vlastníci domu s ohledem na aktuální stav o jeho opravě, na kterou se nakonec neúspěšně pokusili získat finanční příspěvek. Restaurátorské práce tím pádem realizovány nebyly, a tak je tomu doposud.

(TB)