Dům Josefa a Milady Hervertových

Josef Hervert, majitel pivovaru a restaurace v Popovicích a budoucí vlastník kruhové cihelny dokončené v roce 1906, se v roce 1903 rozhodl zakoupit stavební pozemek v Jičíně. Pro svůj budoucí dům zvolil parcelu při východní straně nově vznikající Tyršovy ulice. Spolu s tehdy ještě nezletilou druhou manželkou Miladou, dcerou Františka Knotka, jednoho ze zakladatelů jičínské továrny na zemědělské stroje Knotek a spol., již v červenci téhož roku požádali o povolení výstavby na uvedeném pozemku.

Majetní stavebníci, kteří již vlastnili vilu v Popovicích, toužili po reprezentativní stavbě  přímo v Jičíně. Kvalitu a respekt jí měl vtisknout pražský architekt Rainer Grossmann, kterého manželé oslovili kvůli vypracování návrhu. To bylo v kontextu jičínských staveb tohoto období výjimečné. Samotná  stavba byla však již svěřena místním podnikatelům – zednickému mistru Josefu Novotnému a tesařskému mistru Václavu Fejfarovi. Budova byla dokončena v březnu 1904, povolení k obývání bylo stavebníkům vydáno hned v dubnu.

Přestože byl oslovený pražský architekt při své tvorbě limitován požadavky danými platným regulačním plánem, který předpokládal výstavbu řadových domů s pevně stanovenou uliční čárou a výškovými limity, svou invenci uplatnil při řešení dispozice domu a především jeho uličního průčelí. Vznikla tak skutečně reprezentativní stavba, jejíž průčelí patří k nejzdobnějším v rámci zástavby dané ulice. Podsklepený dům se dvěma patry, která byla propojena v návaznosti na hlavní vstup při jižní straně situovaným schodištěm, byl zastřešen sedlovou střechou. Schodiště a vstupní chodba, na jejíž opačné straně bylo možné vyjít do přilehlého dvora, byly navrženy jako reprezentativní sloupovím zdobený prostor zastropený klenbami. Obytná část domu byla řešena jako dvě samostatné bytové jednotky, kdy při uliční straně byly vždy tři vzájemně propojené místnosti; další obytná místnost s kuchyní, spíží a pokojem pro služku byla umístěna při dvorní straně domu. U pokoje pro služku se nacházela také koupelna a samostatná toaleta. Z do dvora obráceného pokoje v patře bylo možné vyjít na balkon. Další balkon, rovněž umístěný na dvorní straně domu, byl přístupný z podesty schodiště.  

Pozornost přitahuje především bohatá štuková výzdoba uliční fasády domu se zvýrazněnou centrální částí, které dominuje cibulovou věžičkou zastřešený arkýř o třech okenních osách vysazený na dvou konzolách. Nad arkýřem se zvedá segmentově zakončený vikýř, v němž je umístěno oválné okénko prosvětlující podkroví. Výtvarné řešení bohatě zdobeného průčelí je příkladem doznívající obliby eklektických slohů a pomalu nastupující secese a svědčí také o určité konzervativnosti vkusu stavebníků, kteří upřednostnili tradiční řešení před modernějším pojetím.

Reprezentativní novostavba však v majetku manželů Hervertových zůstala  pouze do roku 1915. Později dům vlastnil například jičínský fotograf Alois Podlipný.

Stavba, která pro architekta a stavitele Grossmanna znamenala navázání pracovních kontaktů s rodinou Knotkových a další zakázku v souvislosti s rozšiřováním jejich závodu v Jičíně, si do dnešní doby zachovala původní zdobené průčelí a rovněž původní okna a dveře. V interiéru však byly v 80. letech 20. století v souvislosti s komerčním využitím přízemí provedeny úpravy původní dispozice. Architektonicky kvalitní průčelí poněkud narušuje barevné řešení, které bylo ne příliš vhodně zvoleno při poslední opravě.

(TB)