Před chirurgický pavilon v areálu jičínské nemocnice (VP512) byla socha Charity umístěna těsně před slavnostním otevřením komplexu v červnu roku 1930. Její návrh však vytvořil Antonín Mára (1877–1946), profesor státní průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích, už v roce 1911. Historie vzniku sochy tak zaznamenává společensko-politické vlivy různých období, které měly dopad i na její konečný vzhled.
Sousoší složené ze čtyř dílů bylo umístěno na podstavec ve tvaru nepravidelného šestibokého hranolu, vyrobeného podle návrhu hořického profesora, architekta a konzervátora Emila Dufka (1877–1957). Obě části zhotovil z pískovce kamenický mistr Jaroslav Jedlička z Vojic v dílnách hořické školy. Alegorickému výjevu zpodobňujícímu lásku k trpícímu bližnímu dominuje ženská postava, která sklání hlavu k ležícímu starci a zároveň druhou rukou tiskne malou dívku stojící u jejího boku. Jasná symbolika odpovídá tomu, že sousoší bylo Okresním výborem jičínským objednáno v roce 1909 pro nově naproti sobě postavené budovy sirotčince (1898) a chorobince (1908), které se nachází na začátku dnešní Bolzanovy ulice. Neorenesanční jednopatrová budova sirotčince byla postavena podle návrhu Bedřicha Peka. Plány pro budovu chorobince s výraznými štíty v průčelí, kam byla po vyhoření městské nemocnice na Novém městě v roce 1908 provizorně umístěna i nemocnice, vypracoval architekt Ferdinand Brož. Návrhy na vznik obou budov, které byly v průběhu let výrazně zrekonstuovány, se objevily v souvislosti s vladařským jubilem císaře Františka Josefa. To se podle Františka Kasky, autora publikace Historie jičínských soch, otisklo i do samotného návrhu na sochu Charity Antonína Máry, který měl ústřední ženské postavě oděné do královského pláště vtisknout ušlechtilou podobu císařovny Alžběty s jemnými rysy a charakteristickým korunkovitým účesem. Vlivem neznámých okolností se však realizace sochy Charity, která měla být původně instalována v rohu zahrady chorobince, opožďovala. Následně přišla první světová válka a socha zůstala nedokončena v prostorách hořické sochařské školy. Až v roce 1924, po dokončení první fáze stavby tehdejší Okresní všeobecné veřejné nemocnice, se o sousoší začalo znovu uvažovat s úmyslem umístit ho do nově vzniklého areálu. Přestože se městská rada zasazovala o umístění sochy na původně plánované místo, komise, složená ze zástupců města, okresní správní komise a znalců včetně architekta Čeňka Musila nebo sochaře Karla Stuchlíka, rozhodla pro nemocniční park. Socha byla realizována v roce 1926, ovšem podle upraveného modelu. Kromě toho, že byla odstraněna starcova berla, jsou změny jsou patrné zejména na ženské postavě, jejíž hlava byla zcela nahrazena. Dále bohužel chybí gesto její pravé ruky, která sice směřuje k ležícímu starci, nicméně už mu aktivně nenabízí pomoc.
Sousoší, které našlo místo v ose s průčelím chirurgického pavilonu a vjezdem do nemocničního areálu, muselo být v roce 2024 z důvodu vzniku spojovacího koridoru nového pavilonu přesunuto blíže ke vchodu.
(GA)
