Na okraji lesoparku, kterým je osazen vrchol kopce Čeřovka, se nachází trojice veřejných plastik. Tematizují jak výrazné osobnosti spjaté s Jičínem, tak zásadní události 20. století. Inspirovaly k pojmenování ulic ve čtvrti: najdeme zde díky bustě Josefa Bohuslava Foerstera ulice pojmenované po hudebních skladatelích (Foersterova, Smetanova, Janáčkova, Fibichova, V. Dobiáše) nebo v souvislosti s památníkem osvobození Jičína sovětskými vojsky v roce 1945 ty, které upomínají na důležitá bojiště 2. světové války. V roce 1950 byla takto u příležitosti Dne Československé armády přejmenována ulice jdoucí paralelně s lipovou alejí k tehdejším kasárnám na ulici Československé armády a ulice vedoucí k mohyle padlých vojáků Rudé armády na Dukelskou. Ta se jmenovala původně Kneisova po Karlu Janu Kneisovi, který se zasloužil o obnovení gymnázia v Jičíně v roce 1807. Obdobná logika byla uplatněna o rok později u ulice Jaselské, která Dukelskou křižuje, když byla u příležitosti Dne oslav československého dělostřelectva přejmenována na třídu Jaselských hrdinů. Ta nesla do přelomu čtyřicátých a padesátých let pojmenování Sidonova, a to po profesoru jičínského gymnázia a historiografovi města Janu Maria Sidonovi, který se politicky angažoval v roce 1848.
První stavbou na vrcholu Čeřovky byla ovšem tzv. milohlídka. Vznikla ještě v době, kdy jen na východním úpatí v sousedství lipové aleje stála budova zvaná „zámeček“, tedy někdejší jezuitská příměstská rezidence později sloužící jako hostinec (Soudná 14) a na západním úpatí, oddělen cestou vedoucí k Železnici, hospodářský dvůr Jarošov. Tato vyhlídková věž s vnitřním schodištěm a vyhlídkovou platformou lemovanou cimbuřím nevybočuje svou estetickou hodnotou ze skupiny podobných romantizujících staveb umísťovaných v první polovině 19. století do šlechtických i prvních veřejných městských parků v českých zemích. Zatímco autor projektu není znám, víme, že stavbu inicioval krajský hejtman Josef Hansgirg (nar. 1791), nejvýraznější osobnost v tomto úřadě v Jičíně v 19. století. Již krátce po jejím dokončení v roce 1843 byl ovšem na západní straně kopce otevřen lom. Ten ohrožoval nejen statiku věže samotné, ale i využití oblasti coby městského lesa či lesoparku. Na konci 19. století byla proto těžba ukončena a postavena cihlová zeď zabezpečující věž. V bývalém lomu se dodnes konají příležitostné kulturní akce a relikty parkové úpravy datující se do stejné doby jako stavba milohlídky jsou v lese stále patrné.
Nejstarší veřejnou plastikou v čeřovském lesoparku je pomník upomínající na Antonína Štraucha, novináře a aktivistu působícího v polovině 19. století v Praze. Původně měl být pomník sice umístěn na hřbitově, ale v roce 1889 byl nakonec odhalen na tomto periferním místě a zůstává zde dosud, jakkoli se občas objevují snahy o jeho přesunutí (naposledy v roce 2008). V roce 1935 byla po Antonínu Štrauchovi pojmenována i jedna z ulic nově vytyčených ulic v rámci vilové čtvrti. Obchází Čeřovku v celém půlkruhu po vrstevnici jako třetí od vrcholu. Hlavní část zástavby samostatně stojícími vilami byla realizována v roce 1935 a 1936, v severozápadní větvi potom v osmdesátých letech 20. století.
Šest metrů vysoký pomník z vojického pískovce vytvořil Josef Stuchlík. Byl odhalen roku 1889. Čtyřboký komolý jehlan je vertikálně rozdělen římsami na tři části. Spodní dominuje mramorová deska se zlaceným nápisem „Památce Antonína Štraucha, spisovatele a žurnalisty. Postaveno od jeho ctitelů. 1888“. Na římse je umístěn vavřínový věnec se dvěma palmovými ratolestmi. Prostřední části vévodí reliéfní podobizna od Mořice Černila. Pomník je zakončen 250 cm vysokým jehlanem (obeliskem). Tvarosloví, které Stuchlík užil, je konzervativní a typické pro hřbitovní a komemorativní plastiku mimo velká umělecká centra.
Antonín Štrauch (1831–1877) pocházel z Jičíněvsi, vystudoval jičínské gymnázium a působil jako novinář v pročesky orientovaných periodikách vycházejících v Praze v polovině 19. století (v Národních listech, Humoristických listech a Pražských novinách). Za své články, ale také překlady a původní tvorbu byl perzekvován a vězněn; na následky pronásledování potom v Jičíně ve věku 46 let zemřel.
V ose Dukelské ulice se nachází památník upomínající na osvobození Jičínska sovětskou Rudou armádou v květnu 1945 a na letecké neštěstí, k němuž došlo v Krkonoších v říjnu 1945. Areálu s hroby padlých obklopenému živým plotem dodává na důstojnosti pískovcové schodiště s pěti stupni a boční zdí z režného zdiva vedoucí k tepanému kovovému plotu s nápisem SSSR v latince a azbuce. Vrcholem osově souměrné kompozice je pomník – pěticípá hvězda na téměř dva metry vysokém podstavci ve tvaru komolého jehlanu – se jmény padlých vojáků a nápisem „Sovětským hrdinům našim osvoboditelům na věčnou paměť“. Zatímco mohyla byla zřízena a slavnostně odhalena již v listopadu 1945, pomník, který podle návrhu arch. Čeňka Musila zhotovil místní sochař Jan Kracík, byl odhalen 5. května 1946. Financován byl z veřejné sbírky, která vynesla 70 000 Kčs. Areál byl rekonstruován v roce 1995.
V ose hlavního bulváru vilové čtvrti Čeřovka, navržené ve 20. a 30. letech 20. století arch. Čeňkem Musilem, stojí pomník hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Foerster (1859–1951) měl k Jičínsku rodové i osobní vazby: jeho otec působil ve 20 km vzdálených Osenicích, sám Foerster se přátelil s rodinou Volfových, která vlastnila soustavu městských domů na prestižním místě – na průsečíku Husovy a Havlíčkovy ulice a Žižkova náměstí, tedy na dohled od Valdické brány, a jejíž členové byli po generace velmi společensky a kulturně aktivní. Foerster byl jejich častým hostem a Jičínu věnoval Jičínskou suitu (1923), čtyřvětou skladbu pro klavír.
Bronzová busta umístěná na téměř dva metry vysokém podstavci ve tvaru komolého jehlanu s nápisem J. B. Foerster byla odhalena u příležitosti stého výročí skladatelova narození 21.června 1959. Busta byla dokončena o tři roky dříve a je dílem Josefa Bílka, sochaře z Hořic. V roce 2012 byla plastika odcizena. Díky veřejné sbírce a sponzorským darům byla 16. dubna 2013 nahrazena pryskyřicovou kopií zhotovenou podle fotografie, protože nebyl k dispozici odlitek. Provizorní plastika od Michala Moravce z Lukavce u Hořic ovšem rychle degradovala, navíc i ona byla v roce 2016 poškozena vandaly. Na podzim roku 2016 tak byla nahrazena aktuální bustou z hořického pískovce od stejného autora.
Kromě stávajících monumentů byly v minulosti na Čeřovce umístěny také socha Neptuna, torzo díla Jan Suchardy mladšího pocházející z někdejší kašny z Valdštejnova náměstí zrušené v roce 1894, které bylo po uskladnění v budově reálky opraveno Karlem Stuchlíkem a v roce 1915 instalováno u tzv. jezírka. Socha byla odstraněna za nacistické okupace Československa na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století, a to – jak naznačil nález zlomků z roku 2010 – nejspíše velmi necitlivým způsobem. O její podobě tedy informují pouze staré fotografie a pohlednice.
Při vstupu do lomu byl umístěn pomník Svobody, odhalený 28. října 1920. Původní návrh Jana Ryby byl zadavateli, Svazem československých legionářů a Svazem invalidů, přísně připomínkován a finální podoba spočívala v postavě stojícího ruského legionáře, jehož levá ruka ochranitelsky objímá lva, symbol mladé republiky, ve srovnání s mužem přibližně poloviční velikosti a umístěným na samostatném podstavci. Kamennou stélu, na níž obě postavy spočívají, zdobil nápis „My dali svobodu, vy dejte lásku zas. 28. 10. 1918“. Pomník byl odstraněn na přelomu třicátých a čtyřicátých let za nacistické okupace Československa.
(ECH)
