Dalším z domů Antonína Holečka v Tyršově ulici je čp. 331. Žádost o povolení stavby podle vlastního návrhu podal Holeček v lednu roku 1911. V únoru téhož roku získal povolení a o rok později, v dubnu 1912, byla stavba dokončena a uznána způsobilou k obývání. Ihned po dokončení byl dům prodán paní Bertě Knížkové.
Stavba o dvou nadzemních a jednom podzemním podlaží byla zastřešena sedlovou střechou. Vstupní chodba a schodiště propojující jednotlivá podlaží byly umístěny při severní straně objektu. V domě se nacházely dvě bytové jednotky s podobnou dispozicí. Dva pokoje obrácené do ulice, ložnici a kuchyň se spíží obrácené na dvorní stranu domu a sociální zařízení doplnily v bytě v prvním patře ještě jeden pokoj a směrem do dvora zřízený balkon přístupný z kuchyně. V suterénu byla vedle sklepa původně navržena také prádelna, kterou nakonec Holeček zakreslil do podkroví, vedle komory.
O co jednodušší bylo dispoziční uspořádání, o to zdobněji bylo řešeno uliční průčelí. Stejně jako u sousedních domů čp. 318 a čp. 323, rovněž navržených Antonínem Holečkem, realizace výrazně předčila původní poměrně jednoduchý a skromný návrh. Autor zde navázal na řešení průčelí obou předchozích domů, ale odvážněji a originálněji uplatnil secesní motivy, opět v kombinaci s historizujícími prvky. Na rozdíl od schváleného návrhu také přesunul atikový nástavec z pozice nad vstupem do domu nad střední osu stavby, tzn. mezi druhou a třetí okenní osu. Plocha fasády je členěna bosáží s důrazem na mírně předstupující plochu druhé a třetí okenní osy v prvním patře, která je v části pod korunní římsou vymezena dvěma triglyfy zakončenými secesními maskarony. Zcela neobvyklým prvkem v rámci secesní architektury města je zmíněný atikový štít, jehož pojetí je evidentně inspirováno renesančním krenelováním a svým hravým zpracováním může připomínat architekturu španělské secese. Pod štítem je pás se secesním rostlinným dekorem. Stejný dekor se nachází ve frontonech a parapetních polích oken v 1. patře. Jejich základní plocha je provedena v temně červené barvě, která kontrastuje s pískovou barvou fasády. Dům má zachovány také původní vstupní dveře s jednoduchým geometrickým secesním dekorem, nad nimiž je ve štuku proveden secesní maskaron v podobě dívčí hlavičky.
Obdobně jako zmíněné domy čp. 318 a čp. 323 má i tento dům svého téměř identického dvojníka, a to v sousedním domě čp. 346.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941
-
Informační adresář města Jičína