Žádost o povolení stavby budoucího domu čp. 323 na jednom z pozemků, které v 90. letech 19. století v této oblasti zakoupil, podal Antonín Holeček v únoru roku 1910. V průběhu stavby se Holeček, který byl nejen stavebníkem, ale i autorem návrhu a také stavitelem domu, musel vypořádat s námitkami městského inženýra Bedřicha Peka. Tyto námitky se týkaly uliční fasády novostavby, která se začala nápadně podobat fasádě již dokončeného sousedního domu čp. 318. Snahou Ing. Peka, který byl také tvůrcem regulačního plánu daného území, byla rozmanitost uličních průčelí jednotlivých domů v ulici. Antonínu Holečkovi se však podařilo s námitkami vypořádat a dům dokončil dle svého původního záměru v dubnu 1911 a v srpnu téhož roku získal povolení k obývání. Po smrti Antonína Holečka dům v roce 1913 zdědila Vlasta Holečková, která ho v roce 1917 prodala paní Marii Píchové.
Řadový jednopatrový dům se sedlovou střechou měl vstupní chodbu a schodiště umístěny ve středové ose. V suterénu navrhl Holeček vedle sklepních prostor také místnost pro prádelnu a přepážkami oddělené dřevníky – čtyři dřevníky odpovídaly čtyřem samostatným bytovým jednotkám v domě. Byty v přízemí měly vstupní předsíň, z níž se vcházelo do pokoje umístěného při uličním průčelí a do kuchyně situované při dvorním průčelí domu. Dále bylo možno z předsíně vejít na toaletu a do koupelny. Na kuchyň pak navazovala spíž. Byty v patře byly řešeny stejným způsobem jen s tím rozdílem, že jeden z těchto bytů měl o pokoj navíc. V podkroví se nacházely dvě komory.
Úředně potvrzený návrh obsahuje také výkres uličního průčelí, které Antonín Holeček pojal velice stroze, bez ozdobných detailů. Ty však doplnil při vlastní realizaci stavby a vznikla tak zajímavá fasáda kombinující novorenesanční prvky (např. zděné příčky oken v prvním patře, podstřešní římsa vynesená na konzolách) s prvky secesními. Holeček zde pracoval s kombinací hladkých a hrubých povrchů (bosáž v podobě hrubě opracovaných kvádrů v parteru) a štukovou výzdobou (např. secesní rostlinné motivy ve cviklech nad vstupem a v suprafenestrách, reliéf andílka klečícího na jednom kolínku v parapetním pod středovým oknem). Středová osa průčelí je zdůrazněna mírně vpadlým polem. V této ose jsou v segmentově zakončeném otvoru situovány původní dvoukřídlé dveře s proskleným nadsvětlíkem. Dveřní křídla jsou zdobena geometrickým secesním dekorem.
Stavba, která později prošla pouze menšími úpravami a opravami, je provedena jako „dvojče“ sousedního domu čp. 318 (rovněž od Antonína Holečka). Vlastníci domu však na rozdíl od svých sousedů, kteří ponechali uliční průčelí monochromní, přistoupili k opravě fasády zakončené provedením nového dvoubarevného nátěru, což ve výsledku poněkud narušuje celkový dojem z jinak intaktně dochované fasády.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941
-
Informační adresář města Jičína