Pozemek pro budoucí dům čp. 318 na pozemcích zakoupených na konci 19. století sice v roce 1909 koupili od Antonína Holečka manželé Jan a Anna Marešovi, ale vzápětí ho prodali staviteli zpět. Ten v následujícím roce 1910 podal žádost o povolení stavby domu podle svých vlastních plánů. To zcela bez komplikací obdržel a v srpnu roku 1910 byl dům dokončen. Stavbu pochopitelně prováděla firma Antonína Holečka. Dokončený dům stavitel prodal paní Marii Saskové (rozené Wiesnerové), vdově po hudebním skladateli Ferdinandu Saskovi (1826–1890), rodáku z nedaleké Libáně a absolventu pražské varhanické školy. Ferdinand Saska působil v Jičíně mimo jiné jako sbormistr pěveckých sborů a jako učitel hudby. Jeho syn Emil Saska vystudoval práva a byl od roku 1881 městským tajemníkem.
Řadový jednopatrový dům se sedlovou střechou měl vstupní chodbu a schodiště umístěny ve středové ose. V suterénu navrhl Holeček vedle sklepních prostor také místnost pro prádelnu a přepážkami oddělené dřevníky – čtyři dřevníky odpovídaly čtyřem samostatným bytovým jednotkám v domě. Byty v přízemí měly vstupní předsíň, z níž se vcházelo do pokoje umístěného při uličním průčelí a do kuchyně situované při dvorním průčelí domu, na kterou navazovala spíž. Dále bylo možné z předsíně vejít na toaletu a do koupelny. Byty v patře byly řešeny stejným způsobem jen s tím rozdílem, že jeden z těchto bytů měl o pokoj navíc. V podkroví se nacházely dvě komory.
Úředně potvrzený návrh obsahuje také výkres uličního průčelí, které Antonín Holeček pojal velice stroze, bez ozdobných detailů. Ty však doplnil při vlastní realizaci stavby a vznikla tak zajímavá fasáda kombinující novorenesanční prvky (např. zděné příčky oken v prvním patře, podstřešní římsa vynesená na konzolách) s prvky secesními. Holeček zde pracoval s kombinací hladkých a hrubých povrchů (bosáž v podobě hrubě opracovaných kvádrů v parteru) a štukovou výzdobou (např. secesní rostlinné motivy ve cviklech nad vstupem a v suprafenestrách, reliéf andílka klečícího na jednom kolínku v parapetním pod středovým oknem). Středová osa průčelí je zdůrazněna mírně vpadlým polem. V této ose jsou v segmentově zakončeném otvoru situovány původní dvoukřídlé dveře s proskleným nadsvětlíkem. Dveřní křídla jsou zdobena geometrickým secesním dekorem. Uliční průčelí si zachovalo i své původní jednobarevné řešení, které umožňuje ještě více vyniknout zdobným detailům. Stavba, která později prošla pouze menšími úpravami a opravami, je provedena jako dvojník sousedního domu čp. 323.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941
- Vladimír Úlehla, Procházka jičínským hřbitovem , Jičín 2012, s. 57
-
Informační adresář města Jičína