Alegorická socha vytesaná z hořického pískovce podle modelu pražského sochaře Josefa Fialy byla odhalena jako součást dostavby nádražní budovy v roce 1936. Rozevlátý nahý mladý muž je unášený okřídleným železničním kolem, symbolem pokroku a industrializace, které se prakticky od počátku stalo znakem železniční dopravy. Dynamický pohyb autor vnáší pomocí rozevláté draperie ovinuté kolem mužského těla a zvířeným prachem pod kolem.
Během třicátých let se Československé státní dráhy, potažmo Ministerstvo železnic rozhodlo k původní dvoupatrové budově přistavět zázemí pro cestující sestávající z peronu, dvorany s čekárnou, restaurací a toaletami. Na nepravidelném půdorysu vyrostla zajímavě členěná stavba s plochou střechou kryjící vstup. Použité pilíře z režných cihel, decentně se objevujících i na dalších prvcích, velká okna s tabulovým sklem, atika dvorany a především pravoúhle zalomená vnější opěra odkazují k modernistickým stavbám z počátku dvacátých let.
Autor návrhu, sochař a medailér Josef Fiala (1891–1960), který vystudoval v letech 1918–1922 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliérech Otakara Španiela a Bohumila Kafky a do roku 1924 ve studiích pokračoval u Jana Štursy na Akademii výtvarných umění, se ve své tvorbě zaměřil zejména na portréty. Věnoval se však také medailérské tvorbě i monumentálnějším plastikám.
Kromě sochařské výzdoby, jejíž výrobu a odbornou instalaci provedl sochařský a kamenický závod Josefa Kysely v Podhorním Újezdě nákladem téměř dvaceti tisíc korun, byla dvorana vyzdobena třemi velkými malbami jičínského malíře Jindřicha Procházky. Zrestaurované pohledy na Český ráj a Prachovské skály, dlouhou dobu zakryté dřevěnými deskami, znovu zdobí čekárnu pro cestující od roku 2013.
(GA)
- František Kaska, Historie jičínských soch , Jičín 1937