Dům stavitele Antonína Holečka I

Jičínský stavitel Antonín Holeček byl rovněž schopným podnikatelem. Již v roce 1896 prozíravě zakoupil několik pozemků při západní straně plánované nové ulice v části Valdického předměstí. Na těchto pozemcích pak postupně vystavěl řadové domy. První z nich, který vidíme, je čp. 293. Jeho výstavbuprovázely komplikace - spory s městským úřadem i proměny původního návrhu stavby.

Záměr výstavby tohoto domu oznámil Antonín Holeček v srpnu 1906 s tím, že nejprve požádal o povolení k výstavbě sklepů budoucího domu a plány na vlastní stavbu předložil dodatečně. Jako zdůvodnění svého postupu uvedl, že v současné době jeho firma staví sousední dům číslo popisné 279 pro pana Jana Kořínka a chtěl by sklepní prostory obou domů realizovat současně. Žádost o povolení ke stavbě domu s příslušnými nákresy pak Holeček předložil až v dubnu 1908. Vzápětí se ukázalo, že vlastník jedné z nejvýznamnějších jičínských stavebních firem rozhodně není stavebníkem, který postupuje vždy v souladu s platnými předpisy. Po zahájení stavby totiž Holeček požádal o dodatečné povolení ke zřízení pekárny. V souvislosti s projednáváním žádosti bylo provedeno místní šetření, při kterém bylo zjištěno, že stavba je realizována v rozporu s předloženými návrhy. Městští úředníci například shledali, že půdní komory jsou prováděny tak, aby mohly sloužit jako byty, a stejně je tomu v případě prostor sklepních. Také úroveň dvora byla níže nežli úroveň ulice a byly zjištěny i světlíky, které nebyly uvedeny ve schválených plánech. Městský úřad proto nařídil stavebníkovi odstranit všechny nesrovnalosti. Stavba domu byla nakonec přes tyto komplikace úspěšně dokončena v roce 1909, kdy bylo také uděleno povolení k jejímu obývání.

Dům byl řešen jako jednopatrový se zvýšeným přízemím. Původně plánované sklepy byly v průběhu realizace stavby nahrazeny provozovnou pekárny. Místnost pro prádelnu a mandl však zůstala zachována. Vstupní část se schodištěm propojujícím jednotlivá podlaží, včetně suterénu a půdy, nebyla, na rozdíl od většiny novostaveb v ulici, situována při jižní či severní stěně domu. Byla umístěna asymetricky poněkud severně od středové osy. Vstupní prostor v přízemí byl zaklenut s fabiony. Dispozice obytných prostor byla řešena tak, že jak v přízemí, tak následně v patře mohly být vždy dva samostatné byty. V případě potřeby pak mohl být jeden z bytů v přízemí rozdělen na dva byty, které by měly společnou toaletu a koupelnu.

Při porovnání návrhu s výslednou podobou domu je dobře patrné, že se Antonín Holeček poněkud odchýlil od úřadem schválených plánů také v případě řešení uličního průčelí. Navrhovaná podoba počítala s provedením v historizujícím slohu, kdy plocha fasády byla zdobena pásovou bosáží a zakončena atikovou balustrádou, v níž měly být symetricky rozmístěny tři vikýřky. Středový větší vikýřek měl být zakončen trojúhelníkovým štítem, dva menší pak štítem segmentovým. Ve středové ose byl navržen arkýř vysazený na konzole. Při realizaci však byl tento původní návrh pozměněn tak, že Holeček vedle historizujících prvků uplatnil ve výzdobě průčelí také prvky secese. Arkýř, již nikoliv zaoblený, ale ve formě kvádru, byl na rozdíl od návrhu umístěn v ose vstupu a na jižní straně na něj navázal malý balkon opatřený profilovaným kamenným zábradlím. Jedno z původně navržených oken tak bylo v této souvislosti nahrazeno prosklenými dveřmi. Okenní otvory v patře získaly novorenesanční vzhled (díky  členění tvořenému zděnými příčkami a nadokenním římsám vynášeným po stranách svislými konzolkami). Vstupní dveře jsou na rozdíl od odsouhlaseného návrhu orámovány edikulou s polosloupy, na nichž jsou osazeny konzoly nesoucí kladí s arkýřem. Čelní strana arkýře je na rozdíl od návrhu prosvětlena segmentově zakončeným okenním otvorem s klenákem ve vrcholu. Vlastní arkýř je rovněž segmentově zakončený. Atika ve výsledné podobě sice zůstala, ale ztratila původně navrženou balustrádu. Základní členění fasády tak navazuje na historizující slohy – především na novorenesanci, detaily výzdoby jsou však stejně jako v samotné dispozici již secesní. Jednotně řešený vzhled fasády dotvářejí dodnes původní okna a především rovněž původní vstupní dveře s vysokým půlkruhově zakončeným nadsvětlíkem. Dveře jsou zdobené architektonickými prvky a obdélná prosklená pole jsou krytá kovanou mříží.