Dům Antonína a Františka Holečkových

Pozemek ke stavbě budoucího domu čp. 357 získal Antonín Holeček v roce 1900 a v říjnu roku 1904 požádal o povolení ke stavbě domu podle vlastního návrhu. Jeho udělení ale provázely komplikace. V listopadu tohoto roku sice povolení ke stavbě získal, ale za podmínky, že musí být zesíleny zdi. Proti tomu se však ohradil a podal stížnost k okresnímu výboru, který dal kupodivu za pravdu jičínské městské radě. Stavitel se nevzdal a rozhodl se obrátit na zemský výbor. Rozřešení celé kauzy se však již Antonín Holeček nedočkal, protože v roce 1912 umírá. Pozemek určený ke stavbě domu zdědil jeho syn, který zároveň převzal vedení rodinné firmy. František, absolvent pražské techniky, ustoupil požadavkům městské rady a přepracoval původní návrh svého otce. Povolení ke stavbě domu mu bylo vydáno v červenci 1914 a již v listopadu téhož roku byla dokončená stavba uznána způsobilou k obývání. Za pozornost stojí, že byl dům navržen a také vystavěn jako dvoupatrový, ačkoliv původně byly ze strany města v souladu s platnou regulací upřednostňovány domy jednopatrové. Tato skutečnost nebyla ani předmětem výše zmíněného sporu Antonína Holečka s městskou radou.

Původně navržené dispoziční řešení domu František Holeček zachoval s drobnými odchylkami. Asymetricky umístěný vstupní vestibul přemístil na druhou stranu, tedy spíše k severní straně domu, a zároveň s ním posunul také navazující schodišťovou část do střední osy, což mu pak umožnilo lépe uspořádat dispozice jednotlivých bytů (celkem šest – po dvou bytech v každém patře, vždy jeden se dvěma pokoji a kuchyní a jeden sestávající pouze z jedné obytné místnosti a kuchyně, každý měl dále předsíň, spíž, toaletu a koupelnu. V suterénu byly sklepy a dřevníky. Jako schopný pokračovatel v podnikatelských aktivitách svého otce navrhl Ing. Holeček také zobytnění podkroví nového domu, ale Ing. Bedřich Pek při schvalování návrhu tento záměr v zárodku zastavil několika škrty pera.

Výrazného posunu doznala v průběhu přepracování původního návrhu také podoba uličního průčelí, kdy se čistě neorenesanční řešení Antonína Holečka změnilo v historizující secesi v podání jeho syna Františka. Vlastní realizace pak byla ještě o něco střídmější než odsouhlasený návrh, který počítal se zvýrazněním středu arkýřem vysazeným na konzole a zakončeným balkonem přístupným z vikýře v podkroví. Vikýř krytý zdobeným obloučkovým štítem měl být prosvětlen trojdílným termálním oknem, jehož centrální část byla řešena jako vstupní dveře na balkon. V prvním patře byly po obou stranách arkýře navrženy balkony s kovaným zábradlím. Od realizace balkonů a arkýře nakonec František Holeček ustoupil, ale výsledná podoba průčelí tím rozhodně neztratila na zajímavosti a originálnosti. Fasáda v jednotném pískovém odstínu je členěna štukovými ornamenty a střídáním hladkých a hrubých ploch. Zdobné prvky se soustřeďují především na plochu druhého a třetího nadzemního podlaží, která je vertikálně rozčleněna do třech polí čtyřmi pilastry vysokého řádu se secesním geometrickým dekorem. Od parteru jsou tato dvě nadzemní patra oddělena pomocí výrazné průběžné římsy. Uliční průčelí vrcholí centrálním, secesními motivy dekorativních závěsů zdobeným, obloučkovým štítem, který kryje vikýř. Z původního návrhu zůstalo také termální okno prosvětlující podkroví, které je stejně jako ostatní okna členěno zděnými příčkami.

Dům zůstal ve vlastnictví Ing. Františka Holečka do roku 1917, kdy byl prodán Miladě Horáčkové. Ve 30. letech 20. století zde bydlel soudní rada krajského soudu v Jičíně Dr. Vlastimil Eberle.

Hodnotné průčelí domu zůstalo zachováno v téměř nezměněné podobě, avšak v interiéru byly v 60. letech 20. století provedeny tehdejšími majiteli úpravy měnící dispozici jednotlivých bytů. Vstupní trojdílné dveře domu s obdélnými prosklenými poli v každém křídle jsou dosud původní. Mají vysoký geometricky členěný prosklený nadsvětlík dekorovaný použitím různobarevných skel na jednotlivá pole.

(TB)