Hotel Praha

Jičínský stavitel a úspěšný podnikatel Antonín Holeček si výstavbou hotelu Praha zajistil uznání, ale cesta k jeho realizaci rozhodně nebyla jednoduchá. Komplikace přitom nebyly pouze na straně úřadů, nemalou měrou se přičinil i sám stavebník a autor projektu v jedné osobě.

Antonín Holeček, který měl za sebou už více realizovaných staveb, včetně svého vlastního domu na Husově třídě, koupil v roce 1893 pozemek na jižní straně této ulice, v nároží s ulicí Fügnerovou. S pozemkem výhodně umístěným při cestě k železniční stanici a zároveň v blízkosti centra města měl Holeček od počátku velkolepé plány. Již v únoru roku 1895 přišel se žádostí o povolení výstavby „nárožní okrasné budovy s věží“. Jako problematický se však jevil přesah věže přes stavební čáru. Holeček však svůj boj, za výstavbu z jeho pohledu v Jičíně výjimečné stavby, nevzdal. Jako první krok realizoval na části pozemku obráceném do Fügnerovy ulice dům o dvou nadzemních podlažích s jednoduše pojatou historizující fasádou. Byl dokončen v roce 1896 a později funkčně propojen s budoucím hotelem Praha.

Další návrh domu v nároží ulic Fügnerovy a Husovy Holeček předložil až v roce 1904 s tím, že navrhovaná stavba, respektive části zdobného průčelí (sloupy), opět přesahovaly danou stavební čáru. Znovu se setkal s nepochopením. Upravit musel i plány předložené o dva roky později. V tomto případě už nezakrýval, že se má jednat o hotel, a stavební povolení mu bylo v srpnu roku 1906 uděleno.

Vlastní stavbu zahájil Antonín Holeček teprve roku 1908. V květnu následujícího roku se rozhodl pro změnu původně navrhovaného řešení fasády. „Oproti dřívější bez odvážných construkcí věžových štítů, které by byly na závadu, možno v době budoucí svému okolí nebezpečné, a nyní i co do ceny dražší“ navrhuje stavitel provedení fasády hotelu ve stylu francouzského baroka. Kromě toho zamýšlel v podkroví „zříditi další pokojíčky ku ubytování noclehárny pro v létě cestující méně majetné turisty“. Přes námitky městského inženýra Bedřicha Peka, který ve svém odborném posouzení navržených změn upozorňoval, že „v Jičíně není potřebí, aby obývatelé (zde cestující) bydleli ve třetím patře a k tomu ještě na půdě“, mu byly změny povoleny. Stavba tak nakonec pomalu spěla ke svému závěru, který již neovlivnily drobné lapálie týkající se oken směřujících k sokolovně (nakonec povolena dvě okna zasklená pomocí luxferů) a hlášení městské policie, že pan Holeček již „nakládá led do lednice v novostavbě v Husově třídě, která nebyla ještě kolaudovaná“. Kolaudace hotelu, který dostal jméno „Praha“, proběhla 10. června 1910 a na konci tohoto měsíce již první nájemce nového Grand hotelu Praha, Alois Liška z Mladé Boleslavi, slavnostně zahájil provoz.

Velkoryse pojatá stavba měla obdélný půdorys a zastřešení pomocí mansardové střechy. Přestože nakonec nebyla realizována varianta s nárožní věžičkou, stal se hotel Praha výraznou dominantou, a to nejen pro svou polohu v nároží dvou významných ulic. Budova hotelu představuje ojedinělý architektonický počin, který svou výslednou podobou a výstavností přesahoval rámec Jičína své doby. Reprezentativní historizující budova se do ulice Husova obracela hlavním vstupem rámovaným kovanou markýzou s nápisem GRAND HOTEL PRAHA. Holeček se nakonec nechal inspirovat barokem, ale uplatnil i módní secesní prvky. Uliční fasády byly v ploše přízemí členěny pásovou bosáží. Plocha druhého a třetího nadzemního podlaží byla vertikálně rozdělena do pravidelně se střídajících pásů. Střídal se vždy jednoduchý bosovaný pás a pás s okenními otvory, kdy obdélná plocha mezi oknem ve druhém nadzemním podlaží a oknem ve třetím nadzemním podlaží byla vyplněna štukovým medailonem s postavou andílka rámovaným vavřínovým festonem. Hlavní průčelí do Husovy ulice mělo sedm okenních os a důraz byl kladem na středovou osu navazující na hlavní vstup. Zde byla okna nahrazena balkonovými dveřmi vedoucími na malé balkonky vymezené ozdobně kovaným zábradlím. Centrální část pak zakončoval segmentově zvlněný štít se secesním štukovým dekorem, na jehož vrcholu dominovala kamenná váza. Obdobně řešený, ale menší štít, završoval rovněž centrální část průčelí obráceného do ulice Fügnerovy.

V interiéru se v přízemí nacházely hostinské místnosti s potřebným zázemím a v patrech (včetně při výstavbě diskutované mansardy) pak byly umístěny pokoje umožňující ubytování padesáti hostů. V každém patře se také nacházela koupelna a splachovací záchod. V celé budově bylo již od počátku zavedeno ústřední topení a plynové osvětlení. Na svou dobu byl Grand hotel Praha skutečně moderně vybaveným hotelem, který se brzy stal také centem jičínského společenského života. Snad právě proto rozšířil Antonín Holeček v listopadu 1910 prostory kuchyně.

Po smrti Antonína Holečka v roce 1912 zdědil hotel jeho syn Ing. František Holeček, který ho v roce 1918 i s koncesí prodal tehdejšímu nájemci Emanuelu Pavikovskému. Ten mimo jiné již v následujícím roce zrušil původní stáje a zřídil zde podle projektu Ing. Holečka obytné místnosti. Po Pavikovského smrti zdědila hotel jeho žena, která živnost provozovala spolu se svým druhým manželem Eduardem Mayem, sládkem v pivovaru Šliků ve Vokšicích. Další úpravy hotelu proběhly až v 50. letech 20. století po jeho znárodnění. Po roce 1989 prošel hotel privatizací a posléze byl zavřen a postupně chátral. Zásluhou současného vlastníka došlo k opravě této v rámci Jičína ojedinělé stavby a hotel, kterému byl navrácen jeho bývalý lesk, opět slouží svému původnímu účelu. 

(TB)