Kateřina Seifertová, manželka pekaře Františka Seiferta a spolumajitelka domu čp. 8 v Palackého (Panské) ulici, podala žádost o povolení stavby vily na parcele při „silnici Sobotecké“ dne 10. března 1908. Pozemek pro budoucí novostavbu tehdy zakoupila od Theodory Němcové, která na sousedním pozemku také zamýšlela vystavět vlastní vilu. Povolení ke stavbě s tím, že budou respektovány všechny příslušné stavební předpisy, majitelka získala ihned po schůzce stavební komise, která se uskutečnila na místě samém dne 12. března 1908. V květnu následujícího roku byl dokončený dům uznán jako způsobilý k obývání. Návrh novostavby vypracoval jičínský stavitel Karel Mareš, který stavbu pravděpodobně také realizoval.
Od doby svého vzniku prošla přízemní vila s obytným podkrovím pouze minimálními úpravami. I když se původní podoba nezachovala přesně, máme možnost sledovat zajímavé architektonické řešení stavby založené na průniku několika kubických hmot. Ty jsou rozlišeny výškově a také kombinací sedlové a stanové střechy, přičemž přesahující části střech v uličním průčelí jsou neseny pomocí konzol posazených na profilované římse. Nároží jednotlivých bloků jsou zvýrazněna pilastry zdobenými v horní části geometrickým secesním ornamentem. Nad okenními otvory v západní části uličního průčelí jsou dále uplatněny rostlinné secesní motivy a mezi okny je umístěn ve štuku provedený maskaron v podobě dívčí hlavičky. Vstup do domu, krytý přesahující střechou, se nachází v centrální, dovnitř ustupující části. Dům má částečně dochovaná původní okna i vstupní dveře s proskleným nadsvětlíkem. Stavba je zajímavou kombinací neorenesančních a secesních prvků.
V roce 1922 vilu koupili poštovní ředitel Václav Engelmann s manželkou Bertou. Jejich syn Vojtěch, učitel měšťanské školy, byl vynikajícím hudebníkem a sbormistrem místního pěveckého spolku Smetana a Pěveckého sboru učitelů Českého ráje. Po roce 1945 vedl také sbor dívčí střední školy, kde byl do roku 1953 ředitelem. Ve vlastnictví této rodiny zůstala vila až do současnosti. Ve 20. letech 20. století ve vile určitý čas (do roku 1923) bydlel také Antonín Houba (1881–1968), středoškolský profesor a muzejní a vlastivědný pracovník, který se významně zasloužil o rozvoj jičínského muzea.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část II) , Jičín 1948–1949, s. 93
- Eva Bílková, Pod Valdickou branou: fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech , Jičín 2004, s. 31
- Vladimír Úlehla, Procházka jičínským hřbitovem , Jičín 2012, s. 49-51
-
Informační adresář města Jičína