Dům Antonína a Marie Rabanových

Návrh novostavby domu pro středoškolského profesora Antonína Rabana a jeho manželku Marii vyhotovil jičínský stavitel Karel Vorel na počátku roku 1911. Manželé v březnu téhož roku požádali městský stavební úřad o vydání stavebního povolení, které vzápětí také obdrželi a již v srpnu byla novostavba dokončena a povoleno její obývání.

Samostatně stojící dům byl v souladu s regulačními požadavky v daném území umístěn při uliční čáře. Byl navržen jako přízemní s obytným podkrovím, se zastřešením sedlovou střechou s polovalbami, z níž vystupuje ve středu uličního průčelí umístěný sedlový vikýř s věžičkou na vrcholu. Vstup do domu, na který navazuje předsíň a prostor schodiště propojujícího sklep, přízemí a podkroví domu, stavitel umístil do dvorní části a vyvýšenou otevřenou verandu zastřešil pultovou stříškou. Obytné přízemí sestávalo z jídelny, salonu a ložnice umístěných na uliční straně, přičemž vchod do salonu se nacházel v ose vstupu do domu. Z předsíně se dále napravo vcházelo do lázně, za níž se nacházel kabinet, komunikačně propojený s ložnicí. Na levé straně byl do předsíně situován vchod do kuchyně, na níž navazovala spíž, a dále také vchod do pokoje služky, který sousedil s toaletou. V patře byly navrženy tři místnosti označené jako komory, z nichž jedna byla prosvětlena oknem ve vikýři a další dvě okny umístěnými v západním štítu domu. Ve východní části podkroví ponechal Vorel volný prostor půdy.

Návrh také velice detailně řešil podobu uličního průčelí domu. Důraz byl kladen především na jeho centrální část, které dominuje mírně předstupující rizalit zakončený pultovou stříškou a nad ním již zmíněný vikýř s věžičkou. Přesah střechy vikýře je zdoben vyřezávaným okřídlím. Důraz na středovou část průčelí rovněž podtrhují obloukově zakončené okenní otvory v přízemí a okosený okenní otvor ve vikýři, které se odlišují od ostatních klasických okenních otvorů prosvětlujících interiér domu. Na středovou část rizalitu a arkýře se také soustředila navrhovaná dekorativní výzdoba průčelí, která je kombinací novorenesančních a secesních prvků a motivů. Jednodušší secesní geometrická ornamentika se přitom objevuje zvláště na vikýři. Převážně novorenesanční motivy vyplňují plochu parteru, kde jim dominuje fabionová římsa rizalitu.  

Manželé Rabanovi dům v roce 1926 prodali sestrám Vlastě a Marii Kozákovým. Ty na konci 30. let 20. století nechaly provést úpravy interiéru spočívající ve výměně starých prkenných podlah v přízemí za podlahy parketové, v izolaci domovní zdi, zřízení koupelny a opravě kuchyňských a pokojových kamen. Později obě sestry dům pronajímaly, a to včetně podkroví, kde zřídily druhý samostatný byt. Údržba domu však již byla nad jejich síly a zřejmě také finanční možnosti, o čemž svědčí stížnost nájemníka z podkroví na zatékání do bytu za deštivého počasí z roku 1962.

Dům výjimečný především svým zdobným průčelím a vikýřem s věžičkou si zachoval svůj vnější vzhled téměř beze změn a je tak jednou z nejhodnotnějších a nejzajímavějších staveb v rámci zástavby dané ulice.

(TB)