Marečkova vila – sbor Českobratrské církve evangelické s modlitebnou

Reprezentativní vila stojící na vyvýšeném prostranství, v místě, kde z ulice Hradecké odbočuje ulice Konecchlumského, je úzce spojena s historií protestantských církví v Jičíně. Nedílnou součástí jejího interiéru je totiž modlitebna církve českobratrské evangelické, což dosvědčuje i kříž na vrcholu štítu v severní části západního průčelí budovy. V 80. letech 19. století bylo v Jičíně pouze 4–5 rodin evangelického vyznání. Vzhledem k tomu, že nejbližší modlitebna byla až ve 25 kilometrů vzdáleném Libštátě, konaly se bohoslužby převážně v domech jednotlivých věřících. Od roku 1897 pak našli místní evangelíci útulek v malém sále nově vystavěné sokolovny. V roce 1889 se do Jičína přistěhovala rodina Marečkova. Úspěšný podnikatel Bohuslav Mareček již o rok dříve zakoupil pozemek, na kterém byla později postavena kruhová cihelna, k níž následně přibyl ještě parní mlýn. Bohuslav Mareček však nebyl pouze schopným podnikatelem, ale zároveň pocházel z evangelické rodiny. Jeho otec studoval bohosloví ve Vídni a v Bratislavě a čtyřicet let působil jako evangelický farář v Trnávce. Bohoslužby několikrát sloužil i po přestěhování se do Jičína, byť zde byl již jen na odpočinku. V roce 1907 byla v Jičíně právě z iniciativy Bohuslava Marečka zřízena kazatelská stanice evangelické církve augsburského vyznání. Početně se stále rozšiřující komunita věřících začala záhy usilovat o zřízení samostatné modlitebny, neboť dosavadní prostory v sokolovně již nedostačovaly, a navíc se jednalo pouze o pronajatý prostor. V této situaci Bohuslav Mareček navrhl, že na své vlastní náklady postaví modlitebnu, která bude součástí jeho vily plánované na pozemku v blízkosti kruhové cihelny.

Žádost o povolení stavby „rodinného domu“ podal Bohuslav Mareček v září roku 1907. Plány na stavbu si l nechal zhotovit od pražského architekta a stavitele Matěje Blechy. Ten se ve své tvorbě postupně obrátil od historizujících slohů k nastupující secesi a později k moderně. Při projektování obytných staveb kladl důraz na komfort bydlení a snažil se rovněž vyslyšet touhu stavebníků po reprezentaci. Většinu svých staveb realizoval v Praze a nejbližším okolí. Zakázka pro Bohuslava Marečka byla jednou z mála jeho realizací mimo hlavní město. V době, kdy ho Mareček oslovil, měl již Matěj Blecha bohaté zkušenosti s návrhy obytných nájemných domů i vil, ale navrhl i několik sakrálních staveb – mimo jiné i evangelický kostel v Černilově a rovněž evangelický kostel ve Chvaleticích na Pardubicku. Při navrhování vily pro Bohuslava Marečka mohl své zkušenosti s těmito zcela rozdílnými typy objektů spojit. To se mu také podařilo. Blechovy plány na vilu byly publikovány v odborném tisku. Realizaci stavby svěřil Mareček místním podnikatelům – zednickému mistru Josefu Novotnému a tesařskému mistru Josefu Pluhařovi.

Jak již bylo uvedeno výše, Matěj Blecha navrhl v přízemní částečně podsklepený, samostatně stojící objekt vily na půdorysu písmene L s vystupujícími obloukovými rizality. Stavba je zastřešena mansardovými střechami, v současnosti krytými plechovou krytinou (pozinkovaný plech opatřený nátěrem v červené barvě). V jihozápadním nároží je vížka krytá helmicí. Modlitebna, která je funkčně oddělena od obytné budovy, je umístěna v severní části kolmo na hmotu objektu a je rovněž krytá mansardovou střechou. Dochované dispoziční řešení odděluje pomocí schodišťové haly provozní místnosti a místnosti obytné. Dva hlavní pokoje jsou segmentově prolomeny do zahrady. Tyto segmentové rizality jsou zakončeny balkony, na které se vstupuje ze dvou podkrovních místností dveřmi umístěnými v pultových vikýřích. Modlitebna v severní části domu měla samostatný vstup na západní straně. Vchod do obytných prostor domu byl umístěn v schodišťovém rizalitu severního průčelí obytné části. Na pokoj v jihozápadním nároží navazovala otevřená terasa, z níž bylo možné vstoupit do zahrady.

Obytná část obsahovala čtyři pokoje, ložnici, kuchyň s navazující spíží a pokojem pro služku, lázeň a toaletu. V podkroví byly navrženy dvě místnosti označené jako komory. Jako reprezentativní pojal architekt především západní průčelí obrácené k městu. Dominovala mu část s modlitebnou, kde se nacházel vstupní portál. Štít s křížem byl v ploše zdoben secesními dekorem (věnci a stuhami). Obdobný dekor byl rovněž uplatněn ve štítu obráceném do zahradního průčelí. Modlitebna byla prosvětlena především rozměrnými segmentově zakončenými okny v severním průčelí.

Stavba byla dokončena a uznána způsobilou k obývání v srpnu roku 1908. Modlitebna byla následně slavnostně otevřena a vysvěcena 28. září 1908.

V roce 1918 se církev augsburská sloučila s helvetskou v jednu církev českobratrsko-evangelickou a kazatelská stanice v Jičíně se stala stanicí filiální, a to především zásluhou PhDr. Oldřicha Novotného, profesora státního dívčího reálného gymnázia v Jičíně a zetě stavebníka vily – průmyslníka Bohuslava Marečka. Od roku 1947 se filiální stanice změnila ve farní sbor. Vila s modlitebnou následně přešla do vlastnictví církve.

Dům byl a je využíván pro bohoslužebné účely. Při úpravách, které proběhly do konce 50. let 20. století, byla propojena obytná část a prostory modlitebny. V nedávné době byly také realizovány úpravy podkroví za účelem jeho dalšího zobytnění. Vnější vzhled stavby však těmito úpravami dotčen nebyl. Objekt je kulturní památkou. 

(TB)