Jedním z domů na pozemcích v budoucí Vrchlického ulici, které zakoupili stavitel Karel Vorel s manželkou Annou, je dům čp. 348. Představuje zdařilou realizaci tohoto stavitele, který v tomto případě zřejmě předem počítal se zámožnějším kupcem, který ocení v místě neobvyklé řešení. Plány na novostavbu domu Vorel předložil v březnu roku 1913. Vzápětí po získání povolení zahájil vlastní stavbu, která byla dokončena ještě v listopadu téhož roku.
Na čtvercovém půdoryse vystavěný dům vilového charakteru měl suterén se sklepem a prádelnou, obytné zvýšené přízemí a podkroví řešené tak, že nemohlo být pochyb o jeho budoucím zobytnění (navzdory platným stavebním předpisům). Stavba byla zakončena mansardovou střechou, z níž na severní straně vystupoval jeden mohutný vikýř zastřešený polovalbou a další obdobně řešený vikýř byl umístěn při západním uličním průčelí. Vstup do domu přes otevřenou verandu byl situován při severním průčelí domu. Odtud se vcházelo do síně se schodištěm, z jehož podesty byla přístupná toaleta. Síň procházela celým domem až ke dveřím na dvůr a zahradu na východní straně. V přízemí se dále nacházely dvě větší místnosti, z nichž jedna byla určena pro ložnici, a dále koupelna se šatnou, kuchyň a spíž. V podkroví byl prozatím jeden pokoj. Na počátku 30. let 20. století však byla doplněna další obytná místnost a také koupelna (Čeněk Musil).
To, co však k domu na první pohled připoutá naši pozornost, je jeho uliční průčelí. Dominantním prvkem je zde již zmíněný mohutný vikýř s polovalbou, který završuje mírně předstupující rizalit umístěný poněkud asymetricky blíže k severní straně průčelí. Ke stejné straně rizalitu pak přiléhá sedlově zastřešený arkýř vysazený na dvou mohutných konzolách. Na arkýř navazuje dřevěný balkon podepřený rozměrnými dřevěnými konzolami a přístupný dveřmi z podkrovního pokoje. Dřevěné vyřezávané zábradlí vhodně doplňuje imitaci hrázdění, kterou je zdoben štít vikýře a také arkýř. S inspirací lidovou architekturou se v secesi setkáváme často. Karel Vorel zde konkrétně využil prvky typické pro stavby nacházející se především v německy mluvících zemích. U nás se vyskytují hlavně v severním a západním pohraničí. V Jičíně, kde se s tímto typem staveb nesetkáváme vůbec, budí dům zaslouženou pozornost. Imitace hrázdění byla přitom oproti původně navrženému spíše strnulému pojetí provedena v secesně stylizovaných křivkách.
Pozdější úpravy vzhled průčelí příliš nezasáhly. Dobrým příkladem je pozdější zasklení původně otevřené verandy u vstupu, které působí, jakoby bylo součástí původního návrhu. Dům si tak zachoval svoji výjimečnost a originalitu. Jediným poněkud sporným zásahem byla náhrada dvou vikýřků v podobě volských ok v uliční části střechy novodobými vikýřky trojúhelníkovými.
Stavitel Vorel prodal v roce 1915 dům Gothardu Štorchovi (1879–1967), významné osobnosti jičínského společenského a kulturního života. Profesor francouzského a německého jazyka na reálce a gymnáziu a od roku 1908 ředitel jičínského dívčího lycea a později i gymnázia se mimo jiné zasloužil o vznik Studentského domu v Jičíně (VP110), překládal a rovněž aktivně pracoval v jičínské pobočce Aliance francaise.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941, s. 357
-
Informační adresář města Jičína
- Eva Bílková, Pod Valdickou branou: fakta o nejznámějších jičínských osobnostech, spolcích, stavbách, institucích, školách, událostech , Jičín 2004, s. 45
- Vladimír Úlehla, Procházka jičínským hřbitovem , Jičín 2012, s. 43