Dům Karla a Anny Vorlových

Další z řady vil postavených Karlem Vorlem na pozemcích při vznikající Vrchlického ulici dostala číslo popisné 347. Stejně jako sousední čp. 348 patří nesporně k velkorysejším projektům tohoto jičínského stavitele, a to především díky zajímavě řešenému uličnímu průčelí. Žádost o povolení stavby podal Karel Vorel v září 1912 a po jejím získání započal ihned s výstavbou. Dokončení domu bylo ohlášeno v prosinci roku 1913.

Samostatně stojící honosně působící dům byl vystavěn na téměř čtvercovém půdoryse a zastřešen valbou. V suterénu se nacházely dva menší sklepy a prádelna, následovala obytná část ve zvýšeném přízemí a konečně podkroví, kde byl, v rozporu se stavebními předpisy zakazujícími zobytnění půdy, navržen jeden pokoj při uličním průčelí. Vstup do domu byl ve východním (dvorním) průčelí přes otevřenou terasu. Na ní navazovala předsíň, z níž vedly dveře na levé straně do kuchyně a po pravé straně pak byla spíž a dále schodišťová část. Z podesty schodiště byla přístupná toaleta. Přímo proti vstupním dveřím z dvorní strany se nacházel vchod do obývacího pokoje situovaného v přední části domu. Okna z obývacího pokoje vedla na zastřešenou, avšak otevřenou verandu v uličním průčelí domu, která byla přístupná z ložnice komunikačně propojené s obývacím pokojem.

Stejně jako v případě sousedního Vorlova projektu – domu čp. 348 – zdůraznil jičínský stavitel uliční průčelí pomocí rizalitu asymetricky umístěného v jeho severní části. Tentokrát však na rozdíl od uvedeného domu, kde se nechal inspirovat lidovou architekturou, užil pseudohistorické prvky v kombinaci se secesní ornamentikou. Na otevřenou verandu zakončenou segmentově stlačeným obloukem a rámovanou dvěma pilíři navazovala otevřená terasa, na níž vedly prosklené dveře osazené v rovněž v segmentově zaklenutém otvoru a umístěné v prolamované atice zakončené dvěma malými vížkami. Secesní varianta balustrády byla na obou stranách vymezena hlavicemi pilířů. Vlastní realizace pak z návrhu ubrala některé spíše historizující prvky a výsledná podoba domu je tedy převážně v duchu jednoduché geometrické secese. Úsporná ornamentika tak dobře doplňuje zajímavé řešení průčelí.

Dům poté, co ho Vorlovi prodali v roce 1915 manželům Morávkovým, několikrát změnil vlastníka. Zároveň doznal některých změn, které se podepsaly i na uličním průčelí. Za nejvýznamnější úpravy je možné považovat práce provedené v roce 1937. Zadavatelem byl tehdejší vlastník domu vrchní účetní rada v. v., Josef Chrastecký. Práce provedl jičínský stavitel Josef Resl. Mimo rozšíření verandy ve dvorní části, které není při pohledu z ulice patrné, došlo především k „přikrytí terasy železným zaskleným krovem“. Míněna byla terasa nad verandou v rizalitu uličního průčelí. Následně také došlo k zasklení této verandy vitrážovým oknem. Kdy k této úpravě přesně došlo však prozatím nelze zjistit. Na rozdíl od zmíněného zasklení terasy v patře, které poněkud změnilo původní architektonický výraz budovy, vitrážové okno verandy působí jako by se jednalo o integrální součást původního návrhu.

Další originální dílo stavitele Vorla v každém případě nelze přehlédnout a je pozitivní, že vlastníci v 90. letech 20. století upustili od svého záměru dům zateplit.

(TB)