Poštovní adjunkt Ladislav Jakubec s manželkou Bertou zakoupili stavební pozemek při východní straně nově vytyčené ulice Vrchlického, kde chtěli postavit dům. Stavbu zadali místnímu, v oblasti činnému staviteli Karlu Vorlovi. Žádost o povolení stavby podali oba manželé v březnu roku 1912 a vzápětí již mohli začít se stavbou. Tu prováděl autor návrhu se svojí firmou a dokončení bylo městskému úřadu oznámeno v srpnu téhož roku.
V souladu s platnými regulativy si Jakubcovi nechali postavit samostatně stojící přízemní vilku. Stavitel Vorel jim navrhl stavbu na čtvercovém půdoryse se suterénem, obytným prostorem ve zvýšeném přízemí a podkrovím připraveným v rozporu s platnými stavebními předpisy k zobytnění (byla zde navržena jedna komora při uličním průčelí). Střechu zvolil Vorel valbovou, avšak při severním průčelí domu byl navržen štít. Podkroví tak bylo prosvětleno jednak okny v tomto štítě, jednak oknem ve vikýři umístěném na jižní straně střechy, a především pak okny v mohutném vikýři obráceném do Vrchlického ulice. Skromný suterén obsahoval pouze jeden sklípek. Vstup do domu byl řešen přes otevřenou verandu zastřešenou jednoduchou střechou podepřenou pohledově uplatněným dřevěným krovem. Dispozice přízemí pak byla poměrně tradiční. Z verandy se přicházelo do chodby, na kterou po levé straně navazovalo schodiště, z jehož podesty bylo možno vejít do spíže a na toaletu. V přední části domu při uličním průčelí byla umístěna ložnice a obývací pokoj, který byl propojen s kuchyní, z níž se vstupovalo do lázně a také do dětského pokoje. V této souvislosti je nutno poznamenat, že v rámci zvoleného souboru staveb se pouze v tomto případě setkáváme s tím, že návrh počítá s umístěním dětského pokoje. V ostatních případech buď nebyl dětský pokoj vůbec plánován, nebo účel jednotlivých pokojů nebyl v plánech blíže specifikován (autoři návrhu se spokojili s pouhým označením jednotlivých místností jako „pokoj“).
Do ulice Vrchlického se dům obracel reprezentativně řešeným průčelím s důrazem na jeho severní část tvořenou rizalitem vymezeným dvěma pilastry, které probíhají až do navazující atiky a jsou zakončeny vázami. Do vrcholu atiky umístil Vorel věžičku dřevěné konstrukce zastřešenou helmicí. Dalším prvkem, který poutá pozornost na tuto část průčelí, je nesporně mírně předstupující a štukovou výzdobou pojednané parapetní pole pod dvojicí oken v atice. Nad okny zakreslil stavitel do návrhu v segmentově vymezeném poli nápis „MAŘENKA“. V převážně v historizujících prvcích navrženém průčelí přibylo v rámci vlastní realizace více secesních prvků. Základní podoba tohoto realizovaného průčelí pak zůstala zachována a nenarušily ji ani pozdější stavební úpravy domu, včetně zobytnění podkroví, kdy do střešního pláště přibyla nová střešní okna. Nejzásadnější změna zjevně přišla s novými majiteli, kterými se v roce 1929 stali ředitel Bohumil Hotovec s manželkou Ludmilou. K poctě manželky pana ředitele se nápis „MAŘENKA“ změnil na dnešní „VILLA LUĎA“.
(TB)
- Jaroslav Mencl, Historická topografie města Jičína: dějiny Jičína (část I) , Jičín 1939–1941, s. 358
-
Informační adresář města Jičína