Stavba domu pro vedoucího stavebního oddělení okresního úřadu v Jičíně Ing. Jana Brabce se na první pohled výrazně odlišuje od dalších rodinných domků a vil v nejbližším okolí. Svým umístěním u křižovatky ulic Vrchlického, Husova a Českých bratří navíc ihned upoutá pohled kolemjdoucích. Okresní inženýr Jan Brabec oslovil jičínského stavitele Karla Vorla, který stavbu také posléze realizoval. Pro hmotové řešení, dispozici interiéru i celkové architektonické řešení nenacházíme ve Vorlově tvorbě žádnou srovnatelnou stavbu. Inspirací mu snad mohla být již v této době dokončená jičínská vila, kterou pro dceru Boženy Němcové Theodoru navrhl architekt Dušan Jurkovič (Maršála Koněva 150, HP150).
Jan Brabec předložil vypracované plány novostavby spolu se žádostí o povolení v říjnu roku 1911. To mu bylo uděleno s obvyklou připomínkou, že není přípustné zřizovat obytné místnosti v podkroví. Stavba pak byla dokončena o rok později v červnu roku 1912.
Navržený a následně realizovaný dům měl spíše charakter vily. Samostatně stojící stavba byla částečně podsklepená, měla zvýšené obytné přízemí a v podkroví měla navrženy dokonce dvě obytné místnosti a předsíň. Tomu odpovídal i způsob zastřešení mansardovou střechou. Prosvětlení tohoto prostoru bylo řešeno pomocí kombinace vikýřků a rozměrnějších vikýřů zastřešených rovněž mansardami. V jihozápadním nároží se nacházela věžička zakončená přilbou a nad střechu vystupovaly poměrně vysoké komíny s hlavicemi. Do severního průčelí bylo situováno zastřešené nástupní schodiště, na které navazoval polygonální rizalit ukrývající točité schodiště propojující jednotlivá podlaží domu. V přízemí se z centrálního předpokoje vstupovalo do obývacího pokoje a dále do salonu, jehož plocha byla rozšířena o prostor v nárožní věžičce. Salon byl propojen s ložnicí nacházející se v jihovýchodní části přízemí. Na východní straně od předpokoje pak byly kuchyň se spíží a v severovýchodní části koupelna, toaleta a otevřená terasa, z níž se vcházelo do zahrady. Fasády domu byly navrženy hladké, bez výzdoby, s výjimkou dvou vikýřových štítů, kde byl navržen drobný geometrický ornament – dnes v hlavním průčelí doplněný nápisem „VILLA ELČA“. Výrazným prvkem měl být pouze vysoký sokl z pískovcových kvádrů a barevné dřevěné okenice. Při realizaci však byla plocha fasády rozčleněna kombinací hrubší a hladší omítky a u okenních otvorů byly provedeny drobné rostlinné ornamenty. Omítané plochy s různými povrchy a ornamenty zůstaly zachovány, okenice však byly později odstraněny.
V roce 1923 si nechal Ing. Brabec od stavitele Františka Kováře z Lomnice nad Popelkou postavit kované oplocení na kamenné podezdívce. V druhé polovině 30. let 20. století bylo dokončeno zobytnění podkroví, kde byla zřízena také koupelna a původní lodžie ve vikýři v západním průčelí byla nahrazena oknem. V roce 1940 došlo k zastřešení otevřené verandy. Obě stavební úpravy projektoval a poté provedl zednický mistr Josef Novotný. V této době byl již Jan Brabec vrchním technickým radou v. v. Tato skutečnost mu však nijak nebránila, aby si při svém domě nechal zřídit garáž pro osobní automobil, a to opět od Josefa Novotného.
Všechny doposud realizované úpravy na této vile byly prováděny s respektem k původnímu návrhu a je nám tak dovoleno nadále obdivovat um místních stavitelů a řemeslníků počátku 20. století.
(TB)