Jičín na starých mapách

Během jednoho a půl století, která Jičínský architektonický manuál především sleduje, se nejen Jičín, ale krajina v celé Střední Evropě zásadním způsobem proměnila. Evropská civilizace prošla obdobím modernizace, charakterizovaným revolucí v dopravě, rozvojem průmyslu a intenzivní urbanizací, a vstoupila do doby postmoderní, kdy prožíváme reflexi tohoto dominantního přístupu člověka k životnímu prostředí, kriticky jej vyhodnocujeme a usilujeme o udržitelný rozvoj. Rozrůstání měst – urbanizace – již není přímočaré, vycházející z ohniska, které představovalo středověké městské jádro, za hradební pásmo do okolní krajiny, ale lidské preference a strategie ohledně bydlení, umístění průmyslových provozů a budování infrastruktury jsou mnohem komplikovanější (fenomén suburbanizace, vznik brownfieldů a jejich revitalizace, racionalizace dopravní infrastruktury apod.).

Soubor čítající desítku vybraných map ilustruje toto období modernizace. Na počátku, stojí mapa z konce 18. století pořízená vojenským kartografem v době, kdy byl Jičín sice krajským městem (hlavním městem Bydžovského kraje), ovšem zůstával malým raně novověkým vrchnostenským městem. Stejně tak o padesát let mladší katastrální mapa, tzv. císařský povinný otisk stabilního katastru, ukazuje spolu s Druhým vojenským mapováním v ikoně celého souboru venkovské malé město, kde nedošlo od zásadních urbanistických počinů učiněných před polovinou 17. století Albrechtem z Valdštejna k zásadním změnám. Mapy stabilního katastru jsou díky své podrobnosti a pečlivosti, s níž byly pro celou někdejší Habsburskou monarchii vytvořeny, zásadním „oknem“ do minulosti, před polovinu 19. století. Modernizaci Jičína ilustrují zejména plán z roku 1890, kdy se městský inženýr Bedřich Pek pokusil o regulaci opatrné stavební vlny, a zejména 1903, kdy jsou již dobře patrné nové veřejné budovy, bytové domy, vily i celé ulice. Jičín nezasáhla průmyslová revoluce zásadním způsobem, továrních provozů bylo – kvůli nedostatku kapacitního vodního zdroje, opožděného a málo kapacitního napojení na vznikající železniční síť i celkové atmosféry ve městě – omezené množství. Jičín si udržoval charakter provinčního maloměsta, o jehož zásadní modernizaci se zasloužili Čeněk Musil, který svým regulačním plánem z roku 1938 navázal na práci Vladimíra Zákrejse předloženou městské radě ke schválení o deset let dříve. Tyto dva plány, spolu s plánem vydaným městským úřadem v roce 1934, ilustrují nejvýraznější modernizační etapu v dějinách Jičína, která spadá do dvacátých a třicátých let 20. století. Po poválečné stagnaci se město rozrůstalo od druhé poloviny šedesátých let, a to zejména pokud jde o bytovou výstavbu a v osmdesátých letech byla otevřena významná část dodnes nedokončeného silničního obchvatu. Tyto proměny naznačuje Státní mapa odvozená, kterou zde pro Jičín zachycují jednotlivé listy pořízené během šedesátých let. Jejich aktualizaci přibližně v desetiletých intervalech lze sledovat na digitalizátech uchovávaných v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru: https://ags.cuzk.cz/archiv/    

Mapy je možné prohlížet jako jednotlivé obrázky a od roku 2025 také jako jednotlivé vrstvy v rámci geoportálu vybaveného základními funkcionalitami (zoomování, nastavení průhlednosti). Na ty mapy a plány, které zde nejsou publikovány, odkazujeme prostřednictvím seznamu literatury.

(ECH)