Václav Fejfar

Mistr tesařský, starosta města Jičína a aktivní účastník spolkového a společenského života

Podle rodinných vzpomínek měl v 70. letech složit stavitelské zkoušky. Povolení k tesařské živnosti získal v roce 1864. V úředních záznamech býval uváděn také jako mistr stavitelský (např. u domu Na Hrádku 37).

Narodil se v domě čp. 70 v ulici Na Příkopech. Dům byl zbourán v roce 1876 kvůli proražení Nerudovy ulice vedoucí k budově reálky. Za získaný podíl na vlastnictví si postavil při lipové aleji vlastní dům (Revoluční 139). Sem se přestěhoval v roce 1877 a žil zde se svou početnou rodinou. Po odchodu do důchodu se sem na začátku 90. let přestěhoval a v roce 1899 tu zemřel ředitel jičínského gymnázia František Lepař; za první světové války tu pobýval s maminkou a bratrem Václav Cafourek – Fejfarův vnuk a budoucí spisovatel Václav Čtvrtek.

První velkou zakázku dostal Fejfar od obce v roce 1866, byly to tesařské práce na nové budově obecních škol (později reálky, dnes Střední průmyslové školy na Komenského náměstí). Podílel se na výstavbě řady domků, které nahrazovaly staré roubené kryté šindelem. Sám postavil např. dům v Jarošovské ulici 105 (1882) či dům Na Bahně 20 (1888–1889). Nevyhýbal se ale ani spolupracovníkům: např. v roce 1872 stavěl spolu se stavitelem-zedníkem Josefem Korelem dům na Mariánském náměstí 59. Spolupracovali i v 80. letech, kdy pro ně byla velkou zakázkou přestavba staré hospody U Bílého beránka na Žižkově náměstí 18 na dvoupatrový hotel Tockstein (dnes jedna z budov jičínského městského úřadu, 1887). V 90. letech byl Fejfarovým společníkem stavitel Jan Mareš, původem z Vysokého Veselí. Dostali zakázku na stavbu nové budovy školy na Novém Městě (Poděbradova 18, 1890–1892), na budovu Obecní spořitelny v sousedství budovy obecných a měšťanských škol v ulici Smiřických 108 (podle plánu Bedřicha Peka 1895–1896), realizovali průchod domem čp. 88 z dnešního Valdštejnova náměstí do Nové ulice a na Valdické předměstí, tzv. Myší díru (1895), společným dílem je i administrativní budova kasáren při lipové aleji, kantýna i – směrem od města zadní ­– největší zdejší budova a dvě vozová kolena za ní (1897–1898). Je možné, že byl jako subdodavatel zapojen i do stavby kasáren v Lipách, prováděné podle plánů stavitele Františka Menčíka.

V Jarošovské ulici vyrostly domky čp. 37, 123, 125 (1898–1901). Se stavitelem Josefem Novotným spolupracoval v letech 1900–1913. Kromě řady rodinných domků postavili okresní chorobinec (později byla budova využívána jako porodnice, dnes po rozsáhlé přestavbě slouží ke stejnému účelu), domy čp. 319, 321 a 325 v Tyršově ulici (1909 –1911), domky 127 a 145 v Jarošovské ulici (1906–1910), Fejfarův dům čp. 139 a dále domy čp. 343 a 344 v ulici Revoluční (1912–1913). Vilu Dory Němcové (Maršála Koněva 150, 1910) stavěl podle projektu Dušana Jurkoviče se stavitelem Františkem Mošnou z Kolína.

Václav Fejfar byl také stavebním podnikatelem. Kupoval pozemky, na nichž stavěl, a po dokončení domy prodal, kupoval též staré domy, které plánoval přestavět a poté též zpeněžit.

Pětadvacet let byl členem městského zastupitelstva a významně se zasloužil o modernizaci města. Za jeho starostování v letech 1878–1882 došlo k předláždění dnešního Valdštejnova náměstí do podoby, jakou známe dnes, začaly se budovat chodníky, byl zásadně upraven novoměstský hřbitov a opraven kostel Panny Marie de Sale stojící u něho, byla věnována pozornost městské zeleni, bylo rozhodnuto o stavbě nových budov pro gymnázium a učitelský ústav. Tehdy se začalo jednat o krocích, jejichž výsledkem bylo zlepšení života ve městě, které se plně projevilo až na začátku 20. století, a to o vodovodu, kanalizaci a modernějším osvětlení.

Fejfar byl od roku 1871 členem spolku Řemeslnická beseda, v letech 1875–1889 stál v jejím čele a pak byl zvolen jejím doživotním protektorem. Snažil se zvýšit sebevědomí řemeslníků. Zdůrazňoval vzdělání, prosadil zřízení průmyslové školy řemeslnické, podporoval spolkovou knihovnu a čítárnu, volnočasové akce i ochotnické divadlo. Měl velký podíl na uspořádání dvou velkých výstav i dvou sjezdů řemeslníků. Byl členem spolku Literární jednota i stavebního výboru Domu Palackého, zpíval ve sboru v katolickém kostele i v pěveckém sboru Ludiše.

(EB, RJ)